5 C 377/2022-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele, společnosti [právnická osoba], [IČO], se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném úvěru poskytnutém žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podle této smlouvy měl žalovaný vrátit žalobkyni částku 27 000 Kč, která mu byla poskytnuta a dalších 23 190 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku 50 190 Kč po měsíčních splátkách 3 585 Kč. Žalovaný však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil a uhradil pouze částku 6 785 Kč. 2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek tj. rámcové smlouvy ze dne [datum] prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Svůj nárok opírá žalobkyně o smlouvu o úvěru ze dne [datum], žádost o úvěru z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum]. Žalovaný potvrzuje převzetí částky 27 000 Kč podpisem smlouvy. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a občanského soudního řádu. 3. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla doručena vložením do domovní schránky na adrese trvalého bydliště dne [datum], takže stanovená sedmidenní lhůta marně uplynula dne [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a občanského soudního řádu odmítl nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. 4. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky s původním věřitelem [právnická osoba]. Podle smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný zavázal zaplatit úrok v celkové výši 2 599 Kč, dále za poskytnutí úvěru úplatu ve výši 13 230 Kč, za náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 501 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 4 860 Kč. Výše uvedené platby (kromě obchodního úroku) činí 76,27 % částky, která byla poskytnuta žalovanému. 5. Soud vyhodnotil ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako ujednání, která zcela zásadním způsobem naruší rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. S poukazem na ustanovení § 1813, 1814 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb. soud k těmto ujednáním nepřihlédl, neboť se jedná o ujednání nepřiměřená, odporující zcela dobrým mravům, a proto podle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. 6. Další důvod neplatnosti soud shledává i v tom, že právní předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, na kterého je vedeno u zdejšího soudu před uzavřením smlouvy 6 exekucí, které jsou dosud v běhu, nejstarší z roku 2014. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Navíc soud poukazuje na rozsudek soudního dvora EU-C -679/18, podle kterého jsou vnitrostátní soudy povinny zkoumat posuzování úvěruschopnosti poskytovatele úvěru z úřední povinnosti včetně vyvození důsledků z porušení této povinnosti. 7. Jak výše uvedeno, existují dva důvody pro absolutní neplatnost smlouvy ze dne [datum], soud proto posoudil vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalovaný ve smlouvě ze dne [datum] potvrdil, že převzal částku 27 000 Kč, z té zaplatil 6 785 Kč, je proto povinen zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tedy částku 20 215 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Vyhověl i pokud jde o úrok z prodlení od doby, kdy se žalovaný do prodlení dostal, a to podle § 1970 a násl. občanského zákoníku. Ve zbývající části nároku žalobu zamítá. 8. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek podle položky 1 1. b) sazebníku soudních poplatků. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně měla úspěch z 59 %, neúspěch z 41 %, žalovaný je proto povinen jí zaplatit 18 % náhrady nákladů řízení, a to za soudní poplatek 1 705 Kč, dále za 3 úkony po 500 Kč a 3x 100 Kč paušál podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. a DPH 21 % z částky 1 800 Kč. Náhrada nákladů řízení by činila 3 883 Kč, 18 % z této částky činí 698,94 Kč.