9 C 188/2022-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 534,45 Kč spolu s příslušenstvím, a dále částky 39 Kč a 6 802,14 Kč s tím, že se jedná o nesplněné povinnosti žalovaného plynoucí mu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Částka 18 534,45 Kč představuje nesplacenou jistinu, kterou žalobkyně požaduje s nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 497,63 Kč, s kapitalizovaným smluvní úrokem ve výši 15 % p. a. počítaného z částky 18 534,45 Kč od [datum] (od prvního dne prodlení po splatnosti závazku) do [datum], tj. ve výši 2 795,40 Kč, s nesplaceným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 953,72 Kč, nesplacenými náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 698,07 Kč a nesplaceným inkasním poplatkem ve výši 3 289,13 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 584,06 Kč za období od prvního dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru tj. od [datum] do [datum] z částky 18 534,45 Kč a v neposlední řadě se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 18 534,45 Kč od [datum] do zaplacení. Částku 6 802,14 Kč požaduje žalobkyně na základě ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. tedy od [datum] do [datum]. Částka 39 Kč představuje náklady mimosoudního vymáhání pohledávky za odeslaný obyčejný dopis. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo možné věc rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, a zároveň s tímto postupem žalobkyně souhlasila a žalovaná svým postojem, kdy se nevyjádřila k výzvě soudu spojeného s doložkou, že soud bude mít za to, že s postupem souhlasí, pakliže se nevyjádří, dala najevo, že proti postupu ničeho nenamítá. 3. Ze žádosti o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena vyplněním předtištěného formuláře a jejíž součástí je i předpis splátek jako příloha [číslo] soud zjistil, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se zavázal uhradit v celkové výši 40 894 Kč, a to ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč splatných do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tedy připadla na den [datum]. Náklady úvěru ve výši 18 894 Kč zahrnovaly úrok ve výši 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 3 960 Kč. V žádosti o úvěr o sobě žalovaný uvedl základní údaje, včetně okolností vypovídajících o jeho finanční situaci (svobodný, středoškolské vzdělání, žádná vyživovací povinnost, bydlení u rodičů, měsíční příjem z podnikání 22 113 Kč, náklady na bydlení včetně energií 1 000 Kč měsíčně, doprava jídlo, osobní náklady 3 900 Kč měsíčně). Jako dostatečný byl zhodnocen použitelný měsíční příjem ve výši 17 213 Kč. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem všech tří dokumentů. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas neuhradil, když zaplatil pouze 6 921 Kč. Právní předchůdce žalobkyně závazek ze smlouvy nezesplatnil a jeho splatnost tak nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum], tj. okamžikem zaplacení kupní ceny, jak vyplývá z uvedené smlouvy, jakož i z potvrzení o provedení transakce k účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], jehož odeslání je prokázáno podacím archem, jakož i dopisem ze dne [datum], kde byla žalovanému vyčíslena celková dlužná pohledávka a byl mu poskytnut termín splatnosti do [datum]. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost vzniku mimosoudních nákladů na vymáhání. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 4. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné z listinných důkazů neodporují, soud na ně odkazuje jako na skutkový závěr ve věci. 5. Podle ustanovení § 580 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Při právním posouzení věci zhodnotil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání v neprospěch spotřebitele, neboť žalovanému byla zapůjčena částka ve výši 22 000 Kč na 14 měsíců s úrokem přesahující v podstatě téměř 86 % ročně. Přestože ve smlouvě uvádí úrokovou sazbu ve výši 15 %, což za dobu trvání závazku ze smlouvy (tj. 14 měsíců) činí 2 118 Kč, nelze přehlédnout, že si účastníci zároveň sjednali úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v hotovosti za další částku v souhrnné výši 16 776 Kč. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou povahou odměnou za poskytnutí úvěru, je soud hodnotí jako nepřiměřeně vysoké a tedy jako nemravné. Dle názoru soudu jsou de facto skrytým úrokem a ziskem. Jednání právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Soud prvního stupně dále k tomuto uvádí, že žalobkyní předestřená judikatura týkající se oprávněnosti poplatku za sjednání úvěru je zavádějící, neboť poplatek za sjednání úvěru u nebankovní společnosti a paušální poplatek za správu úvěru u banky soud prvního stupně považuje za rozdílná skutková tvrzení, která nelze v předmětném případě ztotožňovat. To se týká i inkasního poplatku kdy soud prvního stupně nesdílí totožný názor jako žalobkyně, která uvádí, že odměna za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Naopak právě z důvodu, že veškeré poplatky uvedené ve smlouvě o úvěru mají obdobnou podstatu, považuje je soud prvního stupně za ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatků, které soud považuje v daném případě za skryté úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak mnohonásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně byl ochoten smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok. S ohledem na posouzení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právníh