17 C 164/2024-23 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobkyně dožadovala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 800 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky a smluvní pokuty ve výši 868 Kč, a v neposlední řadě se dožadovala přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobkyně se svého nároku po žalované dožadovala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl uzavřen mezi ní a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 7 000 Kč, kterou se měla žalovaná zavázat navrátit zpět spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že v případě porušení smluvních povinností s poukazem na odst. 4.2 písmeno c) smlouvy, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, které se žalobkyně po žalované dožadovala ve výši 868 Kč.3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne , datum, fikcí. V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud, má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru za dne , datum, se dostala do dispozice žalované částka ve výši 7 000 Kč. Výše úvěru a úvěrového limitu byla specifikovaná částkou 30 000 Kč. Úvěr měl být vrácen společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně z jistiny.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb.7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl tato částka zapůjčena s úrokem 480 % ročně. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná je spotřebitelem, je smlouva, jak bylo uvedeno, absolutně neplatná. Soud konstatuje, že v projednávané věci sjednaná úroková sazba ve výši 40 % měsíčně několikanásobně přesahovala výši přiměřených úroků, pročež je na místě považovat shora uvedenou smlouvu za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v době poskytnutí úvěru nepřekračovala hranici 20 % ročně.13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za takový je třeba považovat úrok převyšující zhruba trojnásobek běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.14. Za daných okolností soud skutková tvrzení obsažená v žalobě právně posoudil v titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalované se do její dispozice dostala částka ve výši 7 000 Kč, a tato jí tak, jak vyplynulo i z předžalobní výzvy k úhradě, která byla směrována k rukám žalované, nebyla navrácena zpět ve lhůtě splatnosti. Po posouzení všech okolností daného případu, z předložených listin žalobkyní, soud má za prokázané, že předmětná částka ve výši 7 000 Kč se do dispozice žalované dostala bez právního důvodu a povinností žalované je, aby navrátila zpět částku, která se takto do její dispozice bez právního důvodu dostala.15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované, přičemž pokud žalobkyně odeslala žalované výzvu dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, jak je uvedeno ve výzvě, která skončila , datum, a od , datum, je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši 14,75 % ročně ode dne , datum, z částky 7 000 Kč.16. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, smluvního úroku a smluvní pokuty.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 703,52 Kč, přičemž tato částka představuje 31,24 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,62 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby 3 x 300 Kč podle § 14b odstavec jedna vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály 3 x 100 Kč podle § 14b odstavec 3 vyhlášky 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálu 252 Kč.