17 C 335/2023-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 50 626 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 369,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 223,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 974,88 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 18 835,36 Kč od , datum, do zaplacení a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, úrok ve výši 2 888 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena , datum, .3. Jednání dne , datum, proběhlo v nepřítomnosti žalovaného.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byla žalovaná seznámena dopisem ze dne , datum, .5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 30 000 Kč, kterou měl vrátit do 14 měsíců společně s částkou 25 776 Kč. Celkem měla být navrácena částka ve výši 55 776 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu ve výši 30 000 Kč, tak úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, úrok ve výši 2 888 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 21 900 Kč, jak vyplývá z transakční historie.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Ze smlouvy není zřejmé, jaké protiplnění se mělo žalovanému dostat za poplatek ve výši 14 700 Kč, za poplatek ve výši 2 788 Kč a za poplatek ve výši 5 400 Kč. Jde o částku, která znatelně převyšuje sjednaný úrok (2 888 Kč) a o částku, která dosahuje – na poplatku - 76 % poskytnuté jistiny.12. Soud má za to, že výše uvedené poplatky jsou de facto skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 73 % p. a.. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 12 % ročně.13. Takto určená úroková sazba (73 %) vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.14. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.15. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 30 000 Kč, kterou zčásti nevrátil.16. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 8 100 Kč (30 000 Kč – 21 900 Kč), a to včetně ve výroku I tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaný převzal částku ve výši 30 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jehi povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný na poskytnuté plnění uhradil částku 21 900 Kč, tedy je povinen vrátit rozdíl.17. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně požadovala úhradu do , datum, , potom je žalovaný ode dne , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši požadované žalobkyní, tj. ve výši 11,75 % ročně.18. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.