20 C 205/2024-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 140 Kč s příslušenstvím z titulu dodatku k úvěrové smlouvě ze dne , datum, , na jehož základě poskytla její právní předchůdkyně žalovanému úvěr, přičemž co do výše 13 000 Kč se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny úvěru a ve výši 3 140 Kč zaplacení smluvní pokuty. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. To vše spolu se smluvním úrokem a zákonnými úroky z prodlení.2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání, a to na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení. Účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali, když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu a žalované byla soudem zaslána výzva k vyjádření zda ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Toto usnesení a usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a to ani k otázce jednání, ani k zaslané žalobě. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. za splněné a rozhodl, aniž by nařizoval jednání ve věci.3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou žalobkyně ve vztahu k žalovanému vstoupila do právního postavení své právní předchůdkyně. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, .4. Vzhledem k postupu podle ust. § 115a o. s. ř. vycházel soud při zjišťování skutkového stavu z listin předložených žalobkyní. Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní částku 23 000 Kč a žalovaný tuto částku v dohodnuté době splatnosti vrátí spolu se smluveným úrokem ve výši 5 290 Kč. Částka byla žalovanému vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, . Dodatkem ze dne , datum, došlo k navýšení jistiny úvěru z původní částky na částku 25 000 Kč a k poměrnému zvýšení smluvního úroku na částku 5 715 Kč. V souladu s navýšením byla částka 2 000 Kč vyplacena na bankovní účet žalovaného a datum splatnosti bylo určeno na den , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný však neplnil řádně a včas, byl právní předchůdkyní žalobkyně upomenut. Dle tvrzení žalobkyně dále vznikla žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a žalobkyně se z tohoto titulu domáhá rovněž částky 3 140 Kč, představující částku smluvní pokuty. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný zaplatil částku 7 000, která byla započtena na jistinu úvěru.5. Po právní stránce posoudil soud věc podle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž smlouva samotná byla uzavřena jako smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Podle§ 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu7. Podle§ 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle§ 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Žalovaný měl na základě poskytnutého úvěru zaplatit věřiteli 25 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 5 715 Kč do data splatnosti, které bylo ve smlouvě sjednáno na , datum, . Roční procentní úroková sazba úvěru v takovém případě činila 139 % p. a. Soud se v daném případě zabýval otázkou, zda je taková výše úrokové sazby přiměřeně vysokou, a to s ohledem na ustanovení § 547 o. z., které stanoví, že právní jednání musí svým obsahem odpovídat dobrým mravům a zákonu. Posouzením dle zákonných ustanovení ve světle judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007) dospěl soud k závěru, že požadavek mravnosti dané ustanovení smlouvy zdaleka nesplňuje. Nejvyšší soud se ve výše uvedených rozhodnutích vyjádřil tak, že roční úroková sazba představuje porušení dobrých mravů tam, kde převyšuje sazby standardně poskytované bankami dvakrát až třikrát, případně více. V tomto případě však došlo k překročení této hranice několikanásobně, a to i za situace, kdy se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem chráněný mj. ust. § 1813. Za daných okolností je smlouva č. , číslo, ze dne , datum, (ve znění dodatku ze dne , datum, ) absolutně nepatná ve smyslu ust. § 580 o. z. ve spojení s ust. § 588 o. z., neboť nenaplňuje imperativ § 547 téhož zákona, totiž zjevně se příčí dobrým mravům nepřiměřenou výší roční úrokové sazby.12. V kontextu uvedeného tak platí, že plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, což má soud za prokázané výpisy z účtu, je bezdůvodným obohacením podle § 2991 o. z., neboť se nezakládá na platném právním jednání. V návrhu žalobkyně tvrdila, že z původního dluhu 20 000 (v době postoupení pohledávky) žalovaný po postoupení uhradil částku 7 000 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 13 000 Kč. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává dnem, kdy je ten, jenž se obohatil, vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Za předpokladu, že žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (v tomto případě oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , má se za to, že tato upomínka byla žalovanému doručena dne , datum, . Jedná se ve smyslu § 1958 o. z. o výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení a této žalobce vyzval žalovaného k vydání dlužné částky do dne , datum, . Od dne následujícího po tomto dni počíná prodlení žalovaného.13. V návaznosti na absolutní neplatnost smlouvy a akcesorickou povahu ujednání o smluvní pokutě rozhodl soud tak, že smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně za každý den prodlení ve výši 3 140 Kč nemá oporu v platném právním jednání, a tedy soud tento nárok zamítl.14. Ve vztahu ke skutečnosti, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl dne , datum, vyzván žalobkyní, náleží žalobkyni po právu dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o zákonných úrocích z prodlení úroky z prodlení z částky 13 050 Kč, a to od , datum, do zaplacení, neboť ve výzvě stanovila splatnost bezdůvodného obohacení na den , datum, .15. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“ ). Při úvahách o nákladech řízení soud naznal, že nastala situace předvídaná výše uvedeným ustanovením § 14b a. t., když návrh, kterým se žalobkyně domáhala svého práva je tzv. formulářovou žalobou, tedy návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem (viz řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 164/2024, 20 C 165/2024, 20 C 168/2024, 20 C 204/2024) a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně se návrhem domáhala částky 16 140 Kč. Z této částky jí bylo přiznáno 13 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 81 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 396 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé, předžalobní výzva k plnění) dle ust. 11 odst. 1 písm. a) a d), tj. 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1, dále tři režijní paušály ve výši 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a DPH ve výši 21 %, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 81 %, zatímco žalovaný z 19 %. Od úspěchu žalobkyně je nutno odečíst úspěch žalovaného (81 % - 19 %), což činí 62 %. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 396 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.