20 C 414/2023-34 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Dále uvedla, že v případě, kdy soud věc neposoudí jako závazek ze smlouvy o úvěru, pak žádá vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] p.l.c., a žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěrový limit, kdy žalovaný dosud vyčerpal finanční prostředky ve výši žalované částky. Pohledávka byla předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel dne [datum] s předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěrový rámec až do částku 80 000 Kč. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému postupně poskytl finanční prostředky v celkové výši 141 618 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět spolu s úroky, které činily 10,40 % měsíčně. Žalovaný na závazek uhradil celkem 173 957,72 Kč RSPN činila 227,80 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejího dodatku ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byl poskytnut úvěrový limit s roční úrokovou sazbou 124,80 % ročně. 9. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok několikanásobně převyšuje běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8 - 12 % ročně. 10. Jednání předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. 11. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně (resp. její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok. 12. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 141 618 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 173 957,72 Kč. 14. Soud tedy uzavřel, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného bylo již zcela uhrazeno, proto žalobu výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zcela zamítl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadovaný úrok z prodlení od data uvedeného v žalobě. 15. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.