20 C 428/2023-44 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a dále částku 6 640 Kč, skládající se z úroku ve výši 1 600 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, hotovostního inkasa ve výši 3 200 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. 2. Žalobkyně dále uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně také další smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a dále částku 8 240 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, hotovostního inkasa ve výši 4 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem z [datum]. 6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty v žalobě tvrzené částky. Žalovaný se zavázal vrátit tyto částky zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný na závazek ze smlouvy o úvěru z [datum] uhradil částku 2 959 Kč a na závazek ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uhradil celkem částku 6 691 Kč RSPN obou smluv přesahovalo 200 %. 7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 12. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Žalobkyně (resp. její předchůdce) poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaný měl žalobkyni do 60 týdnů uhradit celkem 14 640 Kč a úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný měl žalobkyni do 60 týdnů uhradit celkem 18 240 Kč. 15. Soud pokládá obě smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byl v obou případech poskytnut úvěr s úrokem přesahující 80 % ročně. Přestože se ve smlouvách uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze cca 20 % ročně, nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvy jako nemravné. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako„ poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. 16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8 % - 12 % ročně, tedy úrok je více než 10 násobný. 17. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o.z., nelze předpokládat, že by žalobkyně (či její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok. 18. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil v prvém případě částku ve výši 5 041 Kč a v druhém případě částku 3 309 Kč (výše jistiny po odečtení částečného plnění ze strany žalované), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaný převzal jistinu úvěru na základě neplatných smluv, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. 19. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využ