7 C 196/2024-13 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do diskuse soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 800 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 10 000 Kč, a tuto měl navrátit do , datum, . Zároveň byl ujednán poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru od poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě tak představovala tento poplatek částku ve výši 200 Kč denně. Žalobce se v dané právní věci po žalovaném tohoto nároku ve výši 2 800 Kč.3. Soud v dané právní věci uvádí, že pokud se jedná o právní jednání, které porušuje principy dobrých mravů, je nezbytně nutné, aby byl uplatněn korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Aplikace korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Spotřebitelem může být každý člověk, to znamená i fyzická osoba, podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Za předpokladu a v dané věci soud takto i vyhodnotil, došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru mezi podnikatelem, fyzickou osobou a podnikatelem, který podniká v rámci poskytování úvěrů, a proto nelze vyloučit, že i subjektu podnikateli s ohledem na jeho právní činnost a podnikatelskou činnost přísluší zákonná ochrana slabší strany za podmínek § 433 zákona č. 89/2012 Sb. Soud v dané právní věci vyhodnotil okolnosti daného případu. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, kdy na základě tyto smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 10 000 Kč a tuto měl navrátit do , datum, . Mezi stranami byl ujednán poplatek, který dle obsahu je možné vyhodnotit jako úrok úvěrů ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, to znamená 200 Kč za den, kdy tento měl být hrazen po dobu trvání úvěru 14 dní ode dne čerpání úvěru. Mezi stranami bylo dále dojednáno, že v případě prodlení s úhradou více než 90 dnů bude po dobu 90 dnů účtovaná částka 2 % denně, a od 91 dne 0,02 %, denně do nesplaceného zůstatku jistiny.Soud v daném případě vyhodnotil, že předmětný poplatek je víceméně obsahově přiblížen sankci při prodlení porušení smluvní povinnosti coby smluvní pokuty. Tato smluvní pokuta jako prodlení sankce je upravena v článku VIII. bod 8.1, kde v případě porušení smluvní povinnosti a prodlení klienta žalovaného s úhradou nebo jakékoliv části je žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, a úroky z prodlení z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, a to v případě prodlení trvajícího do 90ti dnů ve výši 0,5 % denně, a trvajícího více než 90 dní 0,02 % denně. Obě položky bylo možno ze strany žalobce nárokovat po žalovaném ve smyslu čl. 8.2. od vzniku prodlení. Předmětné nároky nejsou předmětem tohoto řízení, avšak soud v komplexu nároků tak, jak žádá žalobce, vyhodnotil, že úprava práv a povinností v podobě sankcí, v případě prodlení je zcela nepřiměřená, a to i přesto, že se jedná o žalovaný subjekt v pozici podnikatele.Soud v daném případě přihlédl k výši poskytnutých finančních prostředků, k době splatnosti výši poplatků, a vyhodnotil princip dobrých mravů jako korektiv ve vztazích mezi podnikateli pro danou právní věc. Soud nevyhodnocoval pouze a jen přiměřenost úplaty úroků, avšak v rámci předmětného přezkumu vyhodnocoval komplexně hlavní ujednání, týkající se následků v případě porušení smluvních povinnosti ze strany žalovaného subjektu.Soud dospěl k právnímu závěru.Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrý mravům i zákonům.4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonům, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které je zjevně nemravné, které se zjevně příčí dobrý mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání závazek plnit od počátku není možné. Tak, jak soud již výše popisoval v rozhodnutí , spisová značka, Nejvyššího soudu, za předpokladu pokud jsou právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro spor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry zcela nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku, poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany, například právní úprava ochrany slabší strany. V právě věci tak, jak soud výše již vyhodnotil, je zřejmé, že sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru představuje při výpočtu 2 % denně, 730 % ročně. V předmětném poplatku je možné hledat skrytý úrok a je několikanásobně vyšší oproti běžnému úroku. Žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Smlouva o úvěru v části úpravy předmětného poplatku byla vyhodnocena jako absolutně neplatná pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla stanovena částka zápůjční na 14 dnů s úrokem ve výši 2 % denně. Takto sjednaná výše úrokové sazby vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturou nastaveny. Sjednaná výše úroků s dalšími okolnostmi zjištěnými, pokud se jedná o článek 5 – 8 smlouvy, je zcela nepřiměřená a žalobce kromě nepřiměřeně vysokého úroku, stanovil i nepřiměřenou sankci pro případ prodlení žalovaného subjektu v podobě smluvní pokuty, úroků, úroků z prodlení. Ve světle všech těchto okolností je nezbytně nutné dospět k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit za absolutně neplatné ve smyslu § 580 zákona č. 89/2012 Sb.6. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 10 000 Kč, kterou nevrátil a tuto je na základě předmětné smlouvy o úvěru podřazené § 2395 z.č. 89/2012 Sb. vrátit žalobci.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodejní, nárokuje žalobce po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb.8. Ve zbývající části soud s ohledem na výše již uvedené přistoupil k zamítnutí žaloby.9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odstavec 2 o.s.ř. V daném případě soud rozhodoval podle úspěchu ve věci, poměr úspěchu převažuje na straně žalobce 10 000 Kč ( 78,10 %): žalovaný 2 800 Kč ( 21,90 %) rozdíl 56,20 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudí poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby 3 x 200 Kč podle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb, tři režijní paušály 3 x 100 Kč podle § 14 b) odst. 5 vyhl. 177/1996 Sb., 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů- 100 % 1889,- Kč. Soud postupoval podle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb., neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se u zdejšího soudu dožaduje skutkově obdobných případů, s ohledem na výši požadované částky a způsob podání, soud má za to, že předmětný postup pak i odpovídá vyhl. 177/1996 Sb,. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá i přiměřenosti, na kterou ve své judikatuře odkazuje ÚS ČR. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1061,60 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .