9 C 126/2023-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou dne , datum, , , datum, a dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 43 650,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, částku ve výši 24 820,35 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částku ve výši 7 405,02 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 43 650,40 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši 17 847 Kč.2. K žalobě žalobkyně uvedla, že se jedná o nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, , jež žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50.000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 30 207 Kč uhradit v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Poslední splátka měla být uhrazena žalovanou dne , datum, . Žalovaná uhradila pouze 15 000 Kč. Neboť se žalovaná dostala do prodlení, byla jí ze strany žalobkyně vypočtena i smluvní pokuta v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu svůj závazek nesplnila.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne , datum, . V souvislosti s tím byla zároveň poučena o tom, že za předpokladu pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřila, z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. V dané věci soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne , datum, byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 659 Kč, skládajícího se z úroku ve výši 20 524 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky ve výši 6 635 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, s tím, že částka za komfortní poskytnutí a splácení činí 1 635 Kč a částka za flexibilní splácení činí 5 000 Kč, při pevné úrokové sazbě 68,80 % po celou dobu trvání smlouvy, a dále s pojistným ve výši 1 548 Kč. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 80 207 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 6 684 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru natištěné na druhé straně formulářové smlouvy, v nichž bylo zakotveno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalované v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále právo požadovat účelně vynaložené náklady. Zároveň byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyzvat žalovanou k vrácení celé nesplacené jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , prokázala žalobkyně, že na ni přešla pohledávka z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni přípisem ze dne , datum, , a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto oznámení. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná opět informována o postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, a vyzvána k úhradě pohledávky do , datum, , s upozorněním na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání a jejich specifikaci. Opětovně byla žalovaná vyzvána k úhradě svého závazku do , datum, dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky včetně příslušenství do , datum, .5. Vzhledem k tomu, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné soudem z listinných důkazů neodporují, odkazuje na tyto soud jako na skutkový závěr ve věci.6. V rámci právního posouzení dané věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Danou smlouvu však soud považuje za absolutně neplatnou dle § 580, § 547 a § 588 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, a dle přesvědčení soudu představuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele dle § 1813 občanského zákoníku.7. V dané věci právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako silnější strana oproti žalované – spotřebiteli. Uzavřená smlouva je smlouvou adhézní, kde žalovaná neměla možnost jakkoliv ovlivnit její obsah. V této věci je pak třeba uvést i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Na nebankovní instituce se obrací zejména lidé v nouzi, řešící svou neutěšenou životní situaci, a to z důvodu, že na bankovní úvěry by nedosáhli. Tito lidé mají nižší míru likvidity, často nulovou a jedná se tak o rizikové dlužníky. U nebankovních úvěrů je pak toto riziko vyvažováno právě vyšší úrokovou mírou oproti úvěrům poskytovaných bankami.8. Na základě smlouvy o úvěru byly žalobkyni poskytnuty finanční prostředky ve výši 50.000 Kč na 12 měsíců s pevnou úrokovou sazbou ve výši 68,60 % a poplatkem za spotřebitelský úvěr v částce 28 659 Kč a pojistným za Doplňkové pojištění za sjednanou dobu pojištění v částce 1 548 Kč. Celková dlužná částka činí 80 207 Kč. Poplatek za spotřebitelský úvěr v sobě zahrnuje úrok ve výši 20 524 Kč, částku ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částku ve výši 6 635 Kč za komfortní poskytnutí a splácení a flexibilní splácení. Odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 28 659 Kč činí 57,32 % poskytnuté jistiny. Odměnu v takové výši soud považuje za nepřiměřeně vysokou a v rozporu s dobrými mravy.9. Soud má rovněž za to, že právní předchůdce žalobkyně měl záměr skrýt skutečné náklady, které bude muset žalovaná na úvěr vynaložit, byť v případě svého prodlení, když ujednání o smluvní pokutě bylo začleněno do textu smluvních podmínek. Nepřípustnost takového jednání vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Je přitom nerozhodné, že smluvní podmínky jsou otištěny na zádní stranu smlouvy.10. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je spotřebitelem, je třeba zvláště dbát na zachování rovnosti práv a povinností smluvních stran, stejně jako na jejich srozumitelné a určité vymezení. Pokud právní předchůdce žalobkyně skrývá skutečnou výši odměny za souhrnnou částku poplatků za služby, u nichž není ani zřejmé zda je zákazník využije, nebo ujednání o smluvní pokuty vtělí do textu smluvních podmínek, nemůže takové právní jednání požívat právní ochrany, a takovou smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou.11. Soud pak s ohledem na shora uvedené přiznal žalobkyni právo na částku ve výši 35 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 50 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a tato uhradila na svůj závazek pouze 15 000 Kč. Neuhrazenou část bezdůvodného obohacení ve výši 35 000 Kč přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 obchodního zákoníku, a to ode dne , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalované k zaplacení dlužné částky, do zaplacení. Rovněž byly žalované přiznány účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, na něž byla žalovaná upozorněna, pro případ jejího prodlení se zaplacením dlužné pohledávky, dopisem ze dne , datum, . Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, a to včetně úrokového příslušenství.12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu obou stran (zejména pak při zohlednění výše žalovaného příslušenství a zamítnutého kapitalizovanému úroku z prodlení) je v zásadě shodný.