9 C 223/2023-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutím, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 26 365,03 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 080,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 568,56 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 999,94 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10 597,93 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 9992 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni , datum, .2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila. Dne , datum, se konalo jednání v nepřítomnosti žalované, když tato se přes řádné a včasné předvolání k nařízenému jednání nedostavila, ani nezaslala soudu omluvu z jednání.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit včetně poplatků v celkové výši 12 888 Kč, tj. ve výši 85,92 % z jistiny ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poplatek je složen z úroku v celkové výši 1 444, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Ze soudu předložené transakční historie vyplývá, že žalovaný uhradil celkem , hodnota, . 000 Kč.5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Smlouvu soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka ve výši 15 000 Kč zapůjčena na 14 měsíců spolu s úrokem skrytým za poplatky, přesahující 85 % ročně.10. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok několikanásobně převyšuje běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 7 % ročně.11. Jednání předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.12. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně měla vůli smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.13. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 15 000 Kč a žalobkyni uhradil částku ve výši 21 000 Kč.14. Soud tedy uzavřel, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného bylo již zcela uhrazeno, proto žalobu výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zcela zamítl. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, smluvní pokutu, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data uvedeného v žalobě.15. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.