20 C 294/2023-53 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po předchůdci žalovaného , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém dne , datum, , zaplacení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 020 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 650,61 Kč, kapitalizovaným úrokem 100 Kč , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částky 1 583,16 Kč představující smluvní pokutu a náhradu nákladů řízení.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu postoupené smlouvy o úvěru ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a předchůdcem žalovaného. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl původně úvěr ve výši 16 000 Kč se splatností do , datum, . Předchůdce žalovaného úvěr řádně a včas neuhradil, kdy uhradil pouze částku 5 980 Kč. Pohledávka byla poté na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni , datum, .3. Žalobkyně po výzvě k doplnění žaloby o tom, jak byla zkoumána úvěruschopnost předchůdce žalovaného vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 583,15 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč. Ve zpětvzetí uvedla, že nedisponuje doklady o tom, zda a případně jak byla zkoumána úvěruschopnosti žalovaného. Soud o tomto částečném zpětvzetí rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku.4. Žalovaný do řízení vstoupil na základě usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. 20 C 294/2023-40 jako jeden ze dvou dědiců předchůdce žalovaného, což plyne z usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalobkyně vzala žalobu zpět proti druhému z dědiců, kdy z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že za dotčený dluh byl odpovědný výhradně žalovaný.5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.6. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.7. Soud z provedených důkazů zjistil, že předchůdce žalovaného (resp. žalovaný) uzavřel dne , datum, s předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, jejíž údaje odpovídají žalobnímu návrhu. Nominální úroková sazba činila 0% ročně, kdy v případě prodloužení splatnosti úvěru byl sjednán poplatek 3 680 Kč za každé prodloužení splatnosti o 30 dnů. Na úvěr do dnešního dne žalovaný uhradil 5 980 Kč. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . O tomto byl žalovaný vyrozuměn oznámením z , datum, . Úvěruschopnost žalovaného nebyla dle provedených důkazů zkoumána.8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z. ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její předchůdce) nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného (resp. jeho předchůdce), kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalovaného nevyžádala žádné listiny osvědčující její příjmy a výdaje. Za takové listiny lze považovat např. výpis z bankovního účtu žalované za několik posledních měsíců či, co se týče příjmu, výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebo případně pracovní smlouva.13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 16 000 Kč a dle žalobních tvrzení žalovaný dosud uhradil částku ve výši 5 980 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 020 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.15. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k plnění dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě do , datum, , jak bylo ve výzvě uvedeno. Od následujícího dne od tohoto data je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud od tohoto data přiznal zákonné úroky z prodlení.16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované zbylé příslušenství pohledávky zákonné úroky z prodlení od data požadované v žalobě. Proto výrokem III. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 637,65 Kč, přičemž tato částka představuje 72,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 603,16 Kč sestávající z částky 3x 300 K