5 C 261/2025-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši 36 481,50 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě pak uvedl, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 53 200 Kč, jež byla zaslána žalovanému na účet v jednotlivých platbách - 16 800 Kč dne , datum, , 15 000 Kč dne , datum, , 1 800 Kč dne , datum, , 16 800 Kč dne , datum, , 2 800 Kč dne , datum, , bankovním převodem na účet žalovaného. Žalovaný na svůj závazek nic neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě.2. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., když zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.3. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . a dále pak ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní. Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek dopisem ze dne , datum, .4. Soud v dané věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 16 800 Kč s termínem splatnosti , datum, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl postupně platbami 16 800 Kč dne , datum, , 15 000 Kč dne , datum, , 1 800 Kč dne , datum, , 16 800 Kč dne , datum, , 2 800 Kč dne , datum, , částku v celkové výši 53 200 Kč, a to bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Majitelem a jediným disponentem tohoto účtu byl v rozhodné době právě žalovaný Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj závazek celkovou částku ve výši 49 559,81 Kč.5. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb.6. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Soud má za to, že úrok činil 457,50 % ročně, jak je ostatně ve smlouvě uvedeno. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v rozhodné době nepřekračovala hranici 10 % ročně.11. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.12. Smlouvu o úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena na 24 měsíců s úrokem přesahujícím 450 % ročně.13. Poskytnutou částku právním předchůdcem žalobkyně soud považuje jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1 NOZ, neboť došlo k plnění bez právního důvodu a žalovaný je tak povinen částku, která doposud nebyla uhrazena, tj. částku ve výši 3 640,19 Kč vrátit žalobkyni (poskytnuta částka ve výši 53 200 Kč – uhrazená částka 49 559,81 Kč).14. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění v rámci oznámení o postoupení pohledávky, jež bylo žalovanému odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne , datum, . Zásilka tak v souladu s ust. § 573 NOZ byla žalovanému doručena dne , datum, , tj. 3 pracovní den po odeslání zásilky. Žalovaný byl povinen plnit ve lhůtě tří dnů, tj. do dne , datum, . Jelikož žalovaný v poskytnuté lhůtě ničeho neuhradil, dostal se dne , datum, do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení má žalobkyně nárok ode dne , datum, na úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 NOZ ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb.15. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, soud nemohl přiznat žalobkyni požadované zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu stran soud posuzoval i s ohledem na zamítnuté a přiznané příslušenství požadovaného nároku.