Okresní soud v Domažlicích 19 C 126/2026-21 – Smlouva o úvěru

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 460,50 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o úvěru ze dne , datum, .2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.4. Žalovaný na základě shora označené smlouvy, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, ., čerpal úvěr ve výše 5 000 Kč; daný úvěr měl přitom žalovaný splatit do , datum, s tím, že právní předchůdkyni žalobkyně „vrátí“ (po slevě) částku 7 085,50 Kč, tedy že za poskytnutý úvěr zaplatí poplatek ve výši 2 085,50 Kč (před „slevou“ ve výši 5 460,50 Kč) a úrok ve výši 40 % ročně. Podle (žalovaným nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaný na jistině do , datum, ani později ničeho neuhradil. Z důvodu procesní pasivity žalovaného tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 5 000 Kč, a že se zavázal za poskytnutý „úvěr“ zaplatit celkem částku 7 085,50 Kč (podle žalobkyně dokonce částku 10 460,50 Kč).5. Tvrdí-li žalobkyně, že se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 460,50 Kč, tedy částku, kterou by měl žalovaný zaplatit „před slevou“ (nehledě na skutečnost, že jde o poplatek ve výši převyšující samotnou jistinu), postačí uvést, že z předmětné smlouvy ani z obsahu žaloby není – přesvědčivě – zřejmé, proč by žalovanému neměl „nárok“ na slevu vzniknout.6. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na výši „zapůjčené“ částky je možno mít za to, že žalobkyní deklarovaný způsob ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl v souladu se zákonem; soud proto neshledal smlouvu neplatnou proto, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.7. Za této situace považuje soud žalobu za důvodnou v rozsahu částky 7 085,50 Kč, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaný musel uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.8. Druhým výrokem pak soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.9. Pro úplnost soud zdůrazňuje, že nepřikročil k použití ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a neumožnil žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, neboť k takovému kroku neshledal důvod za situace, kdy je žalovaný nejen zcela pasivní, ale navíc si inkriminovanou smlouvou finanční částku „zapůjčoval“ s tím, že ji celou i s příslušenstvím splatí do jednoho měsíce.10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 35 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto účelně vynaložené náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu.