10 C 275/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 614 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce č. 286739, uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], SE (dále i jen banka) dne 12. 9. 2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 10 440 Kč, z toho 6 000 Kč jako samotnou zápůjčku, 4 440 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně) a pojištění ve výši 174 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 183 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 23. 10. 2017. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni částku 6 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 3 614 Kč jako souhrnný poplatek a pojištění. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6. 12. 2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 30. 9. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 19. 10. 2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 12. 9. 2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek včetně pojištění ve výši 10 614 Kč, a to obojí v 58 týdenních splátkách po 183 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 1 000 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání - doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla částku 6 000 Kč, na toto plnění žalovaný zaplatil částku 1 000 Kč, žalobkyni tedy dluží částku 5 000 Kč, žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil právě o tuto částku. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě částečně vyhověno a ve zbytku byla žaloba žalobkyně zamítnuta, když soud nemůže přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, když pro její neplatnost není žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. 9. Žalobkyně vyzvala řádně žalovaného k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou, dle které měl žalovaný dluh uhradit do 14. 5. 2020. Protože tak neučinil je od 15. 5. 2020 podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení a žalobkyně má právo na úrok z prodlení. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán rovněž k úhradě úroku z prodlení, jehož žalobkyní požadovaná výše 8,05 % ročně odpovídá úpravě ve vládním nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění č. 351/2013 Sb. 10. Ve zbytku byla teda žaloba žalobkyně jako nedůvodná pro výše uvedené důvody zamítnuta. 11. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ve věci byl úspěšnější žalovaný, která by měl právo na poměrnou část nákladů řízení odpovídající jeho úspěchu. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.