10 C 282/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 9 240 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], SE (dále i jen banka) dne 15.3.2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 13 920 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotnou zápůjčku, 5 920 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně), a to formou 58 týdenních splátek po 240 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 25.4.2017. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, zaplatila celkem 4 680 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6.12.2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 2.11.2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 19.11.2020, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 15.3.2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 5 920 Kč, a to obojí v 58týdenních splátkách po 240 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, bance zaplatila částku 4 680 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na [anonymizováno] Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání - doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla částku 8 000 Kč, na toto plnění žalovaná zaplatila částku 4 680 Kč, žalobkyni tedy dluží částku 3 320 Kč, žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila právě o tuto částku. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě částečně vyhověno a ve zbytku byla žaloba žalobkyně zamítnuta, když soud nemůže přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, když pro její neplatnost není žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. 9. Žalobkyně vyzvala řádně žalovanou k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou, dle které měla žalovaná dluh uhradit do 14.5.2020. Protože tak neučinila je od 15.5.2020 podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení a žalobkyně má právo na úrok z prodlení. Z tohoto důvodu byla žalovaná zavázána rovněž k úhradě úroku z prodlení, jehož žalobkyní požadovaná výše 8,05 % ročně odpovídá úpravě ve vládním nařízení [číslo] Sb., ve znění [číslo] Sb. 10. Ve zbytku byla teda žaloba žalobkyně jako nedůvodná pro výše uvedené důvody zamítnuta. 11. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ve věci byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část nákladů řízení odpovídající jejímu úspěchu. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.