10 C 285/2020-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 600 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [označení] [anonymizováno], SE (dále i jen banka) dne 22. 4. 2016, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 17 400 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 7 400 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně), a to formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 2. 6. 2017. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni částku 10 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 3 600 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6. 12. 2019 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 2. 11. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 19. 11. 2020, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Listinou označenou jako [označení] - Smlouva o půjčce [číslo] datovanou dnem 22. 4. 2016 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], SE s žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 7 400 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE převzal. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. Listinou označenou jako Karta zákazníka s datem 22. 4. 2016 s podpisem žalovaného bylo dále prokázáno, že v této žalovaný uvádí své příjmy (mzdu a další nespecifikované příjmy) a běžné měsíční výdaje (nájem, telefon, a výdaje na domácnost). Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 6. 12. 2019, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 6. 12. 2019, podaným u pošty 7. 1. 2020 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 14. 5. 2020, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 22. 4. 2016, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, a to obojí v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 3 800 Kč, neboť z celkové částky 17 400 Kč žalobkyně požaduje v žalobě 13 600 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. (ve znění účinném k 22. 4. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením každé smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném případě věřitel, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka bez jakýchkoliv údajů a prokázání - doložení těchto údajů. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně však nedošlo. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 8. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, na toto plnění žalovaný zaplatil částku 3 800 Kč, dosud tedy dluží žalobkyni na její plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 6 200 Kč, kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně, která mu bez právního titulu plnila. Pro výše uvedené tedy je žaloba žalobkyně v částce 6 200 Kč důvodná, a proto soud v této části žalobě vyhověl, když soud nemůže přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, když pro její neplatnost není žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. 10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky v dopise o oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, v němž vyzvala žalovaného k vrácení celé žalované částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení, kdy však toto oznámení mělo být žalovanému doručeno a tento se měl dostat do prodlení, nebylo přesně prokázáno, proto soud za řádnou výzvu k plnění považuje předžalobní upomínku z 7. 5. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 14. 5. 2020. Uplynutím této lhůty se žalovaný dostala do prodlení a podle § 1970 občanského zákoníku žalobkyně má tedy právo na úrok z prodlení, jehož výše 8,05 % ročně odpovídá úpravě ve vládním nařízení [číslo] Sb., ve znění [číslo] Sb. Pro výše uvedené byl tedy žalovaný zavázán rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky od 15. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba i ohledně zákonného úroku z prodlení zamítnuta. 11. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 12.