9 C 274/2020-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 3.415,68 Kč s přísl., a to z titulu plnění ze smlouvy o úvěru. Dle žalobních tvrzení žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 6.9.2019 mezi [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 16.6.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1.800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11.7.2017. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1.800 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.615,68 Kč, který byl splatný dne 11.7.2017. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1.800 Kč a splatností dne 11.7.2017. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3.410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 16.6.2017 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1.800 Kč a splatností dne 11.7.2017. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 16.6.2017. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru B0014750326500021. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru B0014750326500021, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.615,68 Kč, splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 11.7.2017. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 18.6.2019. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 3.415,68 Kč, nejpozději splatných dne 11.7.2017. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. 2. K projednání a rozhodnutí věci nařídil soud ústní jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili, svou neúčast omluvili. 3. Za situace, kdy žalovaný nevyužil svého práva tvrdit a prokázat jakékoliv významné skutečnosti a žalobce nevyužil svého práva další významné a rozhodné skutečnosti k výzvě soudu u jednání dotvrdit a prokázat (viz níže), soud provedl u ústního jednání dokazování listinami, doloženými k žalobě žalobcem, kterými byly - smlouva o úvěru č. B0014750326500021 ze dne 16.6.2017 - potvrzení o provedení platby 1.800 Kč - smlouva o postoupení pohledávek z 16.11.2017 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek - oznámení žalovanému ze dne 18.6.2019 o postoupení pohledávky - výzva žalovanému ze dne 18.6.2019 k úhradě dluhu před podáním žaloby - poštovní podací lístek ze dne 18.6.2019. 4. Z těchto důkazů má soud tvrzení žalobce shora za prokázána a na tato tvrzení v závěru o skutkovém stavu z tohoto místa odkazuje. 5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právního předchůdce žalobce (právní nástupnictví žalobce bylo důkazy prokázáno) a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ([příjmení]), jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § [číslo] násl. ZoSÚ. 6. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 8. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Protože v žalobě a doplnění k žalobě k výzvě soudu tyto rozhodné skutečnosti žalobce sice obecně nekonkrétně tvrdil, ale netvrdil dostatečně a nedoložil důkazy, že a co jeho právní předchůdce zjišťoval a zjistil, soud proto nařídil jednání a byl připraven poskytnout žalobci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů k těmto tvrzením. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalující strana k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., přičemž soud zdůrazňuje, že soud může poskytnout toto poučení pouze při jednání. 9. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 9 odst. 1 a 22 odst. 5 ZoSÚ, ve spojení s § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. 10. Plnil-li proto právní předchůdce žalobce z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému, pak v důsledku přijetí tohoto plnění ve výši 1.800 Kč vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobci jakožto prokázanému právnímu nástupci původního smluvního partnera žalovaného, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobci tuto částku včetně úroků z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy je v prodlení se zaplacením dluhu, v souladu s ust. § 1970 občanského zákona. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb., doba, od kdy je počítáno prodlení, odpovídá datu, následujícímu po doručení žaloby žalovanému, když z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by byla před tímto datem žalovanému doručena upomínka k zaplacení dluhu, aby od této mohlo být prodlení žalovaného počítáno. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátk