11 C 154/2021-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 40 460 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 19. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku v pevné výši 1 733 Kč, odměny za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 664 Kč (správně 1 667 Kč) a odměny za splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 240 Kč. Celkovou částku 33 460 se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 8. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 3 000 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 28. 8. 2018, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl, že má měsíční příjem ve výši 23 167 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč. V žádosti dále žalovaný prohlásil, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 971,25 Kč představující kapitalizovaný úrok za období od 20. 8. 2019 do 20. 5. 2020 a co do částky 624,78 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 20. 8. 2019 do 20. 5. 2020, neboť došlo na straně žalobkyně k administrativní chybě. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení ve výše zmíněné části zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovanéjo s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 4. K ústnímu jednání konanému dne 27. 10. 2021 se žalovaný nedostavil, ani řádně neomluvil. 5. Žalobkyně u ústního jednání setrvala na podané žalobě v rozsahu částečného zpětvzetí a to beze změn a doplňků, když na dlužnou částku nebylo v mezidobí ničeho uhrazeno. 6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne 19. 6. 2018 vč. smluvních podmínek, žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2018, transakční historií, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění dodatku ze dne 13. 7. 2020 vč. přílohy [číslo] (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 24. 7. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 vč. podacího lístku ze dne 23. 11. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 6. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 733 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru (administrativní poplatek) ve výši 1 667 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 240 Kč (celkem navýšené o 15 460 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 2 390 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný s měsíčním příjmem z podnikání ve výši 23 167 Kč. Celkové výdaje měly činit v době uzavření smlouvy částku 5 000 Kč měsíčně, která sestává z částek 750 Kč za bydlení a energie, částky 2 250 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a z částky 2 000 Kč jako měsíční splátky stávajících půjček. S tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v žádosti o úvěr prohlásil, že ověřil výplatní pásky a občanský průkaz žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalovaný žije v nájemním bytě, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 3 000 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 23. 11. 2020 a odeslána 23. 11. 2020 s tím, že žalovaný je povinen svůj dluh uhradit nejpozději do 8. 12. 2020. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském