11 C 199/2021-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 365,73 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 13. 12. 2017 uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí se staly obchodní podmínky, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 4. 12. 2019 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, tato žádost byla žalobkyní schválena a kontokorent mu byl umožněn čerpat z výše uvedeného běžného účtu. Žalobkyně přitom provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, žalobkyně pak u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, a má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele, dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny PPF, provádí dotaz do insolvenčního rejstříku a na probíhající exekuce. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v tomto směru vycházela z tvrzení žalovaného, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně následně rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet a zda mu jej poskytne, či nikoliv. O splnění povinnosti žalobkyně postupovat při sjednávání úvěru a posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí svědčí i skutečnost, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. V případě žalovaného žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, proto mu jej poskytla. Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu byly podmínky pro poskytnutí kontokorentu a vzhledem k tomu, že žalovaný naplnil podmínky dle čl. Několik bodů k ukončení smlouvy, pročež mu byl dne 27. 4. 2020 úvěr zesplatněn. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu (předžalobní výzvou) ze dne 29. 4. 2020 a dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku ve výši 44 365,73 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 44 365,73 Kč kapitalizovaným za období ode dne 1. 4. 2020 do dne předcházejícímu dni zesplatnění (26. 4. 2020) na částku 597,30 Kč a dále od 27. 4. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 44 365,73 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to dle interních pravidel banky, kdy tím poskytuje žalobkyně žalovanému dodatečnou lhůtu pro úhradu dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 9. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 25. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila ve svém vyjádření ze dne 21. 6. 2021. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Listinou označenou jako Rámcová smlouva [číslo] ze dne 13. 12. 2017, obchodními podmínkami banky a výpisem z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 9. 2019 do 30. 11. 2019 a za období od 20. 2. 2020 do 5. 5. 2020 je v řízení prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla v písemné podobě uzavřena dohoda, na základě které se žalobkyně jako banka zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] na dobu neurčitou, který rovněž zřídila a pro žalovaného vedla. Počáteční stav na účtu (před poskytnutím kontokorentu) ke dni 1. 9. 2019 činil 1 003,74 Kč, konečný stav ke dni 30. 11. 2019 činil 1 446 Kč. Z druhého výpisu soud zjistil, že počáteční stav ke dni 20. 2. 2020 činil 2 403,47 Kč a konečný stav ke dni 5. 5. 2020 činil 0 Kč. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne 4. 12. 2019, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami banky, jakož i podmínkami pro užívání kontokorentu, je dále v řízení prokázáno, že se žalobkyně se žalovaným dohodli, že na výše uvedeném běžném účtu zřídí žalobkyně pro žalovaného kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč, který bude žalovaný splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet, celý kontokorent měl být splacen do jednoho roku s tím, že celková částka, která by takto měla být zaplacena je 59 475,86 Kč. Přitom kontokorent je úročen, úroky jsou počítány denně z aktuálně vyčerpané části kontokorentu na konci každého dne úrokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za daný kalendářní měsíc banka zaúčtujeme ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce a tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhne z běžného účtu žalované s tím, že pokud nebude možné úroky strhnout pro nedostatek finančních prostředků na účtu, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Ve smlouvě si dále strany dohodly, že poplatek za poskytnutí úvěru je nulový a RPSN daného úvěru činí 20,68 %; žalovaný v předmětném dodatku prohlásil, že bude schopen tento úvěr splácet. Při uzavírání tohoto dodatku přitom banka vypracovala úvěrovou zprávu o žadateli, z níž vyplývá, že žalovaný k danému dni neměl v bance evidovány žádné splátkové ani nesplátkové operace, stejně tak mu k tomuto datu nebyly vydány žádné kreditní karty či poskytnuty jiné služby. Žalovaný dle přehledu žádosti o úvěr byl svobodný, žil v druhovském poměru, jeho výdaje na domácnost činily 7 000 Kč měsíčně, další pravidelné výdaje pak 3 000 Kč měsíčně, příjem žalovaného z jeho pracovního poměru pak činil 10 000 Kč, tyto informace pak nebyly nijak ověřeny. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu dále vyplývá, že kontokorent byl čerpán dne v rozmezí od 20. 2. 2020 do 19. 4. 2020, ke dni zesplatnění (27. 4. 2020) činila celková nesplacená jistina 44 365,73 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok k tomuto dni činil 597,30 Kč. Dopisem ze dne 29. 4. 2020 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že tento má dluh na kontokorentu ve výši 44 963,03 Kč a současně byl vyzván, aby tento celkový dluh uhradil nejpozději do 4. 5. 2020 s tím, že v opačném případě bude žalobkyně svá práva vymáhat soudní cestou. Tato výzva byla podle podacího archu předána k poštovní přepravě dne 30. 4. 2020. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena jednak písemná smlouva o vedení běžného účtu č. [bankovní účet], na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, následně se stany dohodly, že na tomto běžném účtu bude zřízen kontokorentní úvěr, který bude moci žalovaný čerpat až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit z nich úroky ve výši 18,90 % ročně, přičemž celý kontokorent měl být splacen do jednoho roku s tím, že celková částka, která by takto měla být zaplacena je 59 476 Kč; žalovaný však své povinnosti vyplývající z výše uvedené smlouvy a jejího dodatku neplnil řádně, když kontokorentní úvěr nesplácel v souladu se sjednanými podmínkami, přičemž žalobkyně využila svého oprávnění daného smlouvou, resp. obchodními podmínkami a úvěr ke dni 27. 4. 2020 zesplatnila, k tomuto dni žalovaný dlužil žalobkyni na jistině úvěru částku 44 365,73 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného o jeho příjmových a výdajových poměrech a jednak tím, že měla k dispozici přehled finančních toků na jeho bankovním účtu vedeném právě u žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úv