11 C 23/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 853,39 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 2 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 553,39 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne 2. 8. 2017 smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 300 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 456,86 Kč a s příslušenstvím do 31. 8. 2017 Smlouva přitom měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně [www stránky], kde žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. V rámci registračního formuláře žalovaný vyplnil nejen kontaktní údaje na svou osobu, ale dále i údaje o svém zaměstnání vč. příjmu. Pro odsouhlasení celého procesu uzavření smlouvy vč. seznámení se se souvisejícími dokumenty byla žalovanému odeslána SMS zpráva s unikátním kódem, který vložil do formuláře, čímž dokončil a odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním SMS kódu, který měl omezenou dobu platnosti na 48 hodin. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, když na svůj dluh řádně nehradil, dle sdělení právního předchůdce žalobkyně žalovaný uhradil toliko částku 1 000 Kč. Na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24. 11. 2016 došlo ke sloučení zanikající [právnická osoba] se [právnická osoba], kdy v rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností, tedy i všechny dotčené vymáhané pohledávky, na nástupnickou společnost. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 11. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 26. 7. 2019. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 7 194,67 Kč, která se skládala z nezaplacené jistiny ve výši 2 300 Kč, poplatku ve výši 2 393,05 Kč (uhrazeno 63,81 Kč), smluvního úrok ve výši 1 610,63 Kč, smluvní pokuty ve výši 553,39 Kč (uhrazeno 596,61 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 313,60 Kč (uhrazeno 131,58 Kč) a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 24 Kč (uhrazeno 208 Kč). Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení neuhrazené jistiny (2 300 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od 12. 6. 2019 (den následující po účinnosti postoupení) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 308,92 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 027,68 Kč a smluvní pokuty ve výši 553,39 Kč. Žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 18. 1. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 4 027,68 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok a smluvní pokutu ve výši 553,39 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 21. 1. 2021, č. j. 11 C 23/2020-12, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2021, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 21. 1. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 1. 2. 2021 do vlastních rukou, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 2. 8. 2017, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu ze dne 2. 8. 2017, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 včetně podacího archu ze dne 29. 7. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 10. 3. 2020 včetně podacího archu ze dne 11. 3. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 2. 8. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně se [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 2 300 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 4 829,96 Kč do 31. 8. 2017, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, uhradil toliko částku 1 000 Kč, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení vč. poplatků za upomínky. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 26. 7. 2019 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 7 194,67 Kč vč. příslušenství a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 29. 7. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 18. 3. 2020 výzvou před podáním žaloby učiněnou 10. 3. 2020, která byla žalovanému doručována následujícího dne prostřednictvím České pošty. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 2 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 308,92 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokuty výši 553,39 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 027,68 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 18. 1. 2021 vzala zpět. Ze strany žalovaného bylo uhrazeno toliko 1 000 Kč. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, pro