11 C 47/2021-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 21 736 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 622,83 Kč a poplatků ve výši 13 113,17 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 28. 11. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku v pevné výši 963 Kč, odměny za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 923 Kč a odměny za splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku 18 186 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2019. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 2 700 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 28. 2. 2018, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. V žádosti žalovaný uvedl, že má měsíční příjem ve výši 11 466 Kč a výdaje ve výši 7 910 Kč. Z čestného prohlášení žalované plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 3. 2021 vyzval žalobkyni i žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 23. 3. 2021 do datové schránky a žalované dne 25. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v podání ze dne 25. 3. 2021. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne 28. 11. 2017 vč. smluvních podmínek, zákaznickou kartou žalované ze dne 28. 11. 2017, transakční historií, výpisem z bankovního účtu žalované za listopad 2017, pracovní smlouvou ze dne 22. 8. 2017, výplatní páskou žalované za měsíce srpen a září 2017, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění dodatku ze dne 13. 7. 2020 vč. přílohy [číslo] (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 24. 7. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 vč. podacího lístku ze dne 23. 11. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 11. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru (administrativní poplatek) ve výši 923 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč (celkem navýšené o 8 186 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná s měsíčním čistým příjmem ve výši 11 466 Kč. Celkové výdaje měly činit v době uzavření smlouvy částku 7 910 Kč měsíčně, která sestává z částek 4 500 Kč za bydlení a energie a z částky 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 3 556 Kč. S tím, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalované, výplatní pásky ([číslo] 2017) a pracovní smlouvu. Dále bylo zjištěno, že žalovaná žije v nájemním bytě, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že má žalovaná sjednán pracovní poměr do 22. 8. 2018 se mzdou ve výši 14 500 Kč hrubého měsíčně. Z výpisu účtu za listopad 2017 zjištěno, že žalovaná obdržela od zaměstnavatele mzdu ve výši 16 270 Kč a její příjmy byly ve stejné výši jako výdaje. Z výplatní pásky za měsíc září 2017 soud zjistil, že žalovaná obdržela čistou mzdu ve výši 14 399 Kč, ale za měsíc srpen 2017 toliko ve výši 3 729 Kč. Z předložených důkazů soud nezjistil, jaké měla žalovaná výdaje. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 2 700 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 23. 11. 2020 a odeslána téhož dne s tím, že žalovaná je povinna svůj dluh uhradit nejpozději do 8. 12. 2020. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z