11 C 65/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8 368 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 368 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], dne 6. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný obdržel oproti podpisu v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč spolu s příslušenstvím do 8. 3. 2018 Smlouva byla uzavřena osobně vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2019, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 26. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 4. 7. 2019. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 8 000 Kč jako jistinu, 368 Kč na smluvené smluvní pokutě a 150 Kč na nákladech za upomínání (každá upomínka po 50 Kč), jak tyto nároky byly sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran tvořily nedílnou součást předmětné smlouvy. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 816 Kč za období od 9. 3. 2018 (prvního dne po splatnosti) do 20. 5. 2019 (rozhodný den určený ve smlouvě o postoupení) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 8 000 Kč od 27. 6. 2019, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 8. 2020 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 31. 8. 2020, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 518 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 368 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 11 C 65/2020-13, které nabylo právní moci dne 21. 10. 2020, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 15. 9. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 10. 2020 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvu o úvěru ze dne 6. 2. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, upomínkami právního předchůdce žalobkyně ze dne 22. 3. 2018, 12. 4. 2018 a 19. 4. 2018, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. 5. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2019 včetně podacího archu ze dne 9. 7. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 13. 1. 2020 včetně podacího archu ze dne 14. 1. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 6. 2. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně se [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit do 8. 3. 2021, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 4. 7. 2019 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 8 518 Kč vč. příslušenství a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 9. 7. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 13. 1. 2020 výzvou před podáním žaloby učiněnou 13. 1. 2020, která byla žalované doručována následujícího dne prostřednictvím České pošty. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 816 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokuty výši 368 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 31. 8. 2020 vzala zpět. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a d