11 C 69/2020-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 088,21 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 17. 10. 2017, na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], úvěr až do výše sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 12 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu formou procentní úhrady ve výši 3,2 % z aktuální výše čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc (tzv. celková minimální úhrada). Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že pokud nebudou úroky z úvěru a sjednané ceny související s poskytnutím a správou úvěru zaplaceny ke dni jejich splatnosti, pak se takové úroky z úvěru a ceny k datu jejich splatnosti stávají součástí jistiny úvěru a tyto budou úročeny stejným způsobem jako jistina úvěru. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, tedy nebyly hrazeny splátky ani ve výši celkové minimální úhrady, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, stane se celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný byl též upozorněn, že celý úvěr bude i nadále úročen úrokem z úvěru i úrokem z prodlení, což vede k dalšímu narůstání dluhu. Žalovaný však přesto dluh neuhradil, ani jeho existenci i nadále neřešil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru vypověděla a požádala žalovaného o vrácení celé dlužné částky najednou ke dni 11. 10. 2019. Celý zůstatek úvěru se stal splatným a právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku téhož dne převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím doporučeného dopisu. Ke dni zesplatnění (11. 10. 2019) pak činila dlužná částka jistina 3 088,21 Kč, úrok z úvěru 8,09 Kč a úrok z prodlení 5,71 Kč. Dlužná částka byla i po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků úročena úrokem z úvěru ve výši 12 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019, a to s účinností ke dni 1. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 30. 12. 2019, i přesto svůj dluh dále neplatil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč, dlužných úroků z prodlení ve výši 48,35 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, dlužných úroků z úvěru ve výši 60,49 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 3 088,21 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 2. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 18. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také ode dne 17. 10. 2017 začala poskytovat žalovanému k dispozici peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 5 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 12 % ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 3.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni 7. 9. 2019 evidovala právní předchůdkyně žalobkyně na kartovém účtu žalovaného dluh po splatnosti ve výši 1 200 Kč. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 7. 9. 2019, aby tento dluh uhradil nejpozději do 10. 10. 2019. Následně dopisem ze dne 12. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím upozornění úvěr ke dni 11. 10. 2019 zesplatnila a jeho zůstatek ve výši 3 102,01 Kč (sestávající z částky nepovoleného přečerpání ve výši 3 088,21 Kč a z částky řádných úroků a úroků z prodlení ve výši 13,80 Kč) převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a současně žalovaného vyzvala, aby dluh neprodleně uhradil na evidenční účet č. [bankovní účet], což žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, dle tvrzení žalobkyně, pouze z jeho údajů uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, zejména ze sdělení výše jeho příjmů. Následně pohledávku za žalovaným převedla úplatně na žalobkyni se všemi právy a příslušenstvím smlouvou nazvanou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019 s účinností ke dni 1. 12. 2019, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 30. 12. 2019, který byl odeslán téhož dne. Žalobkyně upomínkou ze dne 7. 1. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou mu odeslala dne 8. 1. 2020. Ten však ničeho neuhradil. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,