111 C 16/2020-40 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 64 550,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 64 550,28 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 28. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 55 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč. První čerpání bylo ve výši 6 837 Kč, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované tuto částku prostřednictvím úhrady části kupní ceny za vybrané zboží příslušnému prodejci. Poté žalovaná čerpala standardní revolvingový úvěr. Žalovaná v žádosti o úvěr vyjádřila souhlas i s pojištěním, a proto součástí každé splátky je i poplatek za pojištění ve výši 5,99 % měsíční splátky. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal původní věřitel úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které si ověřil nahlédnutím do databází, přičemž shledal při porovnání příjmů a výdajů žalované (které žalovaná poskytla při ústním pohovoru), že nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr řádně a včas nehradila, proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil dne 31. 8. 2019 k zesplatnění úvěru. Pohledávka žalobkyně ve výši 64 550,28 Kč sestává z jistiny ve výši 54 380,73 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 7 012,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ve výši 1 318,50 Kč, dlužným pojištěním ve výši 1 138,10 Kč a z nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč. Oprávněnost jednotlivých nároků vyplývá z úvěrové smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla žalovaná pohledávka spolu s příslušenstvím postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaná však ani na základě této výzvy ničeho neuhradila. 2. V doplnění ze dne 21. 1. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala revolvingový úvěr v souladu s interním výpisem z účtu a že po celou dobu trvání úvěru žalovaná uhradila dohromady toliko 62 750 Kč. K úvěruschopnosti dodala, že databázemi, do kterých právní předchůdce žalobkyně nahlížel, byly [příjmení], BRKI, NRKI, ISIR a dále původní věřitel kontaktoval i zaměstnavatele žalované za účelem ověření informací. Taktéž zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalované. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na den 17. 8. 2021 se nedostavila, ani se řádně neomluvila, i když předvolání k tomuto jednání jí bylo řádně doručeno nejpozději dne 2. 8. 2021. 4. Žalobkyně k dotazu soudu u jednání doplnila, že žalovaná po celou dobu platnosti úvěru čerpala částku 111 045,58 Kč a uhradila částku 62 750 Kč. Žalobkyně u jednání také navrhovala, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání, když ze strany soudu nebylo této žádosti vyhověno. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to žádostí o úvěr (smlouvou o úvěru), přihláškou k pojištění, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z úvěrového účtu, výpisem bonity, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, odstoupením od smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek a předžalobní výzvou k plnění včetně podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 28. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč. Žalovaná měla měsíčně splácet min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, min. 500 Kč. Doba trvání na neurčito. Při uzavírání smlouvy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalované. Žalovaná sdělila, že pracuje jako dělnice ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč. Výdaje žalované představují pouze náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč, jiné výdaje žalovaná neuvedla. Dále uvedla, že je svobodná a bydlí ve vlastním domě / bytě a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na základě těchto údajů včetně nahlédnutí do registru [příjmení], BRKI, NRKI a ISIR, právní předchůdce žalobkyně ověřoval dle smlouvy úvěruschopnost žalované. Dopisem ze dne 23. 7. 2019 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy, jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas a úvěr ke dni 31. 8. 2019 zesplatnila v celém rozsahu. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná uhradila za celou dobu trvání úvěru částku 62 750 Kč a čerpala celkem 111 045,58 Kč sestávající z prvního čerpání ve výši 6 837 Kč, čerpání prostřednictvím dílčích plateb ve výši 60 308,58 Kč a z výběrů z bankomatu ve výši 43 900 Kč. Dne 6. 9. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. Postoupení bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně i žalobkyní dopisem ze dne 12. 9. 2019. Téhož dne zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu s lhůtou k plnění 5 dnů od doručení. Výzva byla odeslána dne 12. 9. 2019. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byl právním předchůdcem žalobkyně poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 55 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlé