14 C 329/2021-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 20. 8. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky celkem ve výši 11 640 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek (příslušné strany), oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 6. 1. 2006 (v žalobě nesprávně 7. 1. 2006) uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 640 Kč měla žalovaná uhradit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 6. 1. 2007. Žalovaná však půjčku nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze částku 5 000 Kč. Žalovaná částka ve výši 11 640 Kč (bez příslušenství) se pak sestává z dlužné jistiny ve výši 6995,19 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 4 644,81 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla mj. předmětná pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, odeslaným 1. 2. 2021. Předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána 30. 7. 2021, žalovaná žalovanou částku nezaplatila. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smlouvy o půjčce. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (str. 49 seznamu postupovaných pohledávek) a z oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila, v průběhu řízení nezpochybňovala věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 517 odst. 1 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 12. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku aplikoval soud na projednávanou věc právní úpravu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 6. 1. 2006 smlouvu o půjčce ve smyslu §§ 657 – 658 občanského zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a dle níž se žalovaná měla zavázat k vrácení částky 16 640 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotné půjčky a 6 640 Kč jako souhrnného poplatku. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnutí finančních prostředků a dospěl k závěru, že tento neměl jinou funkci než funkci odměny za půjčené peněžní prostředky, kdy tak svou podstatou reálně představoval sjednané úroky z půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěru a půjček z vlastních zdrojů, a je tak zřejmé, že byla založena za účelem zisku. Úrok ve výši 6 640 Kč, jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, představuje 66,4 % celé jistiny půjčky, pročež lze učinit závěr, že se jedná o úrok nepřiměřeně vysoký, několikanásobně překračující průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Z toho důvodu je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako právní jednání, resp. právní úkon, který porušuje princip dobrých mravů podstatným způsobem, a to až do té míry, že každá osoba průměrně rozumná by rozpor dotčeného právního úkonu s dobrými mravy bez pochybností a snadno rozpoznala. Předmětné ujednání o úroku – souhrnném poplatku – se tak příčí dobrým mravům, a proto je podle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné, pročež právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu souhrnného poplatku nevzniklo. Žalovaná je však nadále povinna splnit své zbylé závazky ze smlouvy o půjčce uplatňované touto žalobou, tedy uhradit zbývající část jistiny ve výši 5 000 Kč, jakož i zákonné úroky z prodlení, a to od 14. 1. 2007, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalovanou, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí vyplývá, že úspěšnější byla v tomto případě žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.