19 C 111/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice (dále jen„ obchodní podmínky“). Právní předchůdkyně žalobkyně kladně posoudila úvěruschopnost žalovaného a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru, kterou žalovaný přijal. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč měsíčně podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingu ze dne [datum] čerpal celkem částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení, když neuhradil ničeho. V souvislosti s prodlením žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, a to ode dne splatnosti dne 26.10.2017, nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 %, a to z čerpaného úvěru ve výši 10 000 Kč ode dne 24.08.2017 do dne splatnosti 25.10.2017. Dle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy o revolvingovém úvěru má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, v této souvislosti pak žalobkyně požaduje zaplacení částku 500 Kč na tomto poplatku. [právnická osoba] jako původní věřitel postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019, následně společnost [právnická osoba] poustoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020 k zaplacení dluhu, žalovaný ničeho neuhradil. 2. K výzvě soudu, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, sdělila žalobkyně, že se bohužel nedochovaly žádné podklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný ničeho z této částky žalobkyni nevrátil. Žalobkyně k prověření úvěruschopnosti nedoložila soudu ani k výzvě žádné podklady, přičemž uvedla, že žádné podklady od své právní předchůdkyně nemá k dispozici. Tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěryschopnost žalovaného, soud nevzal za prokázané, když právní předchůdkyně žalobkyně k tomuto nebyla schopna ani k výzvě soudu předložit jakýkoliv doklad, příp. uvést, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně posoudila tuto schopnost žalovaného. Proto soud nevzal za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] tzv. úvěruschopný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15.9.2020. Rovněž tak soud nevzal za prokázanou žalobkyní tvrzenou skutečnost, že dne 27. 5. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně v této souvislosti soudu předložila předžalobní výzvu až ze dne 15. 9. 2020, avšak bez dokladu o doručení žalovanému. V podacím archu ze dne 27. 5. 2020, na který odkazuje žaloba v případě předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř., jméno žalovaného vůbec nefiguruje. Soud proto počítal prodlení žalovaného až od okamžiku skutečného doručení žaloby žalovanému soudem, k čemuž došlo dnem 14. 6. 2021, dalším dnem byl žalovaný povinen plnit, od 16. 6. 2021 je pak žalovaný v prodlení s úhradou částky 10 000 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost věřitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Po zhodnocení skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je nutno pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, když žalovaný nebyl ke dni poskytnutí částky 10 000 Kč dle označené smlouvy úvěruschopný, resp. žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopný byl. Proto soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva ze dne [datum] je neplatná pro rozpor s ustanovením § 86 z. č. 257/2016 Sb., neboť poskytovatel (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytne spotřebitelské úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti věřitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě nebylo možné učinit závěr o tom, že žalovaný byl úvěruschopný, přesto mu právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč poskytla. S ohledem na to pak bylo možné vypořádat závazky mezi žalobkyní, která pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně, a žalovaným podle zásad bezdůvodného obohacení. Dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o. proti GK. 13. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky, kdy z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, kdy dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak s poskytnutím peněžité částky ve výši 10 000 Kč obohatil o částku 10 000 Kč, když dosud z částky 10 000 Kč nevrátil ničeho. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni celkem 10 000 Kč s úrokem z prodlení počítaným až od doručení žaloby soudem, když před podáním žaloby nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k úhradě dlužné částky, jak již bylo uvedeno shora v bodě 6. Výše úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 2 nař. V. č. 351/2013 Sb., přičemž v daném případě je soud vázán žalobním nárokem, ve kterém je uplatněn úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Lhůta k plnění vychází z ust. §