41 C 260/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 2.323 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. B [číslo] (dále jen původní věřitel), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 13. 11. 2015 úvěr ve výši 2.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 11. 2015. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2.000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 323 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.crediton.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 13. 11. 2015. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2. 2. 2021. Poplatek za poskytnutí úvěruje stanoven dle článku I. Smlouvy obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobcem, dále náklady vznikající žalobci v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobce. Žalobce dále sděluje, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Výzva k plnění byla zaslána dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl listinné důkazy navržené mu žalobcem a na jejich základě učinil tato skutková zjištění: Smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 11. 2015 má soud za prokázané, že se právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] se žalovaným písemně dohodli na tom, že věřitel poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 2.000 Kč, a to za souhrnný poplatek 323 Kč; žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky společnosti [právnická osoba] vrátit do 23. 11. 2015. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, který je tak k podání žaloby aktivně legitimován. Předžalobní výzvou spolu s podacím archem žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného vyzval k dobrovolné úhradě dlužné částky a upozornil jej na skutečnost, že neučiní-li tak, bude se žalobce svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Na základě shora uvedených skutečností učinil soud závěr, že se původní věřitel společnost [právnická osoba] jako předchůdce žalobce zavázal poskytnout a také dne 23. 11. 2015 skutečně poskytl žalovanému peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 2.000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit administrativní poplatek 323 Kč. Věřitel si své závazky plynoucí ze smlouvy splnil, žalovaný však dlužnou částku s příslušenstvím nesplatil ve stanovené lhůtě, proto je ode dne 24. 11. 2015 v prodlení. 5. Podle ust. § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ust. § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 7. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] a žalovaným byla platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě níž vznikla uvedenému právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich administrativní poplatek 323 Kč. Tato smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobce při poskytnutí těchto finančních služeb vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1 810 až 1 867 občanského zákoníku a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u dané smlouvy neshledal absenci požadavku stanovených v § 5, 6, 7 tohoto zákona, navíc žalovaný, jako spotřebitel, žádné nároky vyplývající z § 8 předmětného zákona u banky, resp. její právní nástupkyně, neuplatnil, posoudil soud danou smlouvu o zápůjčce jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil a nyní žalobci nadále dluží část celou jistinu i poplatek, soud podané žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit celkem částku 2.323 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny ve smyslu § 1970 občanského zákoníku Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení činí 1.489 Kč a jsou tvořeny částkou 400 Kč za soudní poplatek, náklady právního zastoupení žalobce mají oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 žalobcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby, sepisu předžalobní výzvy, částkou 300 Kč za tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce.