9 C 321/2020-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky 12.300 Kč s přísl., a to z titulu plnění ze smlouvy o úvěru. Dle žalobních tvrzení žalovaná s žalobcem uzavřela dne 28.6.2018 smlouvu o úvěru ve výši 17.700 Kč (skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 7.700 Kč), podle které měla splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 5.400 Kč, vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 7.11.2018 a datum prodlení ke dni 23.8.2019. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok zprodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek 22.8.2019. 2. Žalovaná se ve věci během celého řízení nevyjádřila. 3. K projednání a rozhodnutí věci nařídil soud ústní jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaná nedostavili, žalovaná svou neúčast neomluvila. 4. Za situace, kdy žalovaná nevyužila svého práva tvrdit a prokázat jakékoliv významné skutečnosti a žalobce nevyužil svého práva další významné a rozhodné skutečnosti k výzvě soudu u jednání dotvrdit a prokázat (viz níže), soud provedl u ústního jednání dokazování listinami, doloženými k žalobě žalobcem, kterými byly - smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28.6.2018 - standardní informace o spotřebitelském úvěru - smluvní podmínky - evidenční karta klienta - informace ke smlouvě - předžalobní výzva žalované - poštovní podací arch ze dne 14.4.2020. 5. Z těchto důkazů má soud tvrzení žalobce shora za prokázána a na tato tvrzení v závěru o skutkovém stavu z tohoto místa odkazuje. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ([příjmení]), jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. ZoSÚ. 7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Protože v žalobě tyto rozhodné skutečnosti žalobce sice obecně nekonkrétně tvrdil, ale netvrdil dostatečně a nedoložil důkazy, že a co zjišťoval a zjistil, přičemž dostatečně tyto skutečnosti nedoplnil ani následně k výzvě soudu písemným podáním ze dne 26.10.2020, soud proto nařídil jednání a byl připraven poskytnout žalobci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve vztahu k doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů k těmto tvrzením. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalující strana k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., přičemž soud zdůrazňuje, že soud může poskytnout toto poučení pouze při jednání. 10. Soud tak uzavírá, že žalobce v řízení neprokázal (a ani dostatečně netvrdil), že splnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 9 odst. 1 a 22 odst. 5 ZoSÚ, ve spojení s § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky III, ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. 11. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované, pak v důsledku přijetí tohoto plnění ve výši 10.000 Kč vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat podle § 1879 OZ žalobci, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobci dosud dlužnou částku (na poskytnutých 10.000 Kč žalovaná zaplatila 5.400 Kč, dluh tak činí 4.600 Kč) včetně úroků z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy je v prodlení se zaplacením dluhu, v souladu s ust. § 1970 občanského zákona. Výše úroků z prodlení odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb., doba, od kdy je počítáno prodlení, odpovídá datu, následujícímu po doručení žaloby žalované dne 13.12.2020, když z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by byla před tímto datem žalované doručena upomínka k zaplacení dluhu, aby od této mohlo být prodlení žalované počítáno. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. 12. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení.