10 C 137/2022-95 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 83 555,61 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11.1.2013. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky (19,40 %) a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátek ve výši 5 145,14 Kč, počínaje dnem 25.2.2013. Nedílnou součástí smlouvy byly i Produktové podmínky úvěru, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník poplatků. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného splnila a dne 11.1.2013 žalovanému úvěr poskytla bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, celkem zaplatil žalobkyni 442 959,44 Kč, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila úvěr za okamžitě splatný, kde dni zesplatnění dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 83 555,61 Kč, ze zákonného úroku z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaného ke dni 30.6.2020 ve výši 1 533,63 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 83 555,61 Kč od 1.7.2020 až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3.6.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 20.6.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listiny nazvané Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 11.1.2013, Standardních informací o spotřebitelském úvěru, Všeobecných produktových podmínek žalobkyně, Sazebníku poplatků žalobkyně, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dne 11.1.2013 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč na konsolidaci jeho 3 úvěrů u žalobkyně, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátkách ve výši 5 145,14 Kč včetně pojištění ve výši 227 Kč (celkem tedy 5 372,14 Kč) splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25.2.2013. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Žádostí o smlouvu o úvěru ze dne 11.1.2013 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v této uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnán od 1.4.2005 s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 22 260 Kč, celkový blíže nespecifikovaný příjem jeho domácnosti však činí 33 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Osobní výdaje žalovaného v žádosti nebyly vůbec uvedeny; toliko bylo konstatováno, že žalovaný má právě u [právnická osoba] další 3 úvěry, z nichž chybí doplatit 133 678,93 Kč. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalovaného za období 6 - [číslo], nicméně z těchto rovněž vůbec nevyplývá, jaké náklady měl žalovaný na bydlení, jsou z něho jen patrny opakované výběry z bankomatů, příjem ze zaměstnání, přičemž počáteční a konečný zůstatek byl většinou záporný. Z listiny nazvané Čestné prohlášení s datem 11.1.2013 bylo zjištěno, že zde žalovaný uvádí své příjmy ze zaměstnání za 9 – [číslo] od zaměstnavatele [právnická osoba], přičemž tyto údaje korespondují s výpisem z běžného účtu žalovaného u žalobkyně. Z listiny nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18.12.2019, má soud v řízení za to, že banka prohlásila úvěr za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, že dlužnou částku má žalovaný zaplatit do 2.1.2020, tato písemnost byla podána u pošty dne 19.12.2019, což bylo zjištěno z podacího archu pošty. Z listiny nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 2.7.2020 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 11.1.2013 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátek ve výši 5 145,14 Kč společně s pojištěním ve výši 227 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25.2.2013. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, která tento uvedl v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 250 000 Kč, zaplatil celkem 442 959,44 Kč, splácel však nepravidelně, pročež jej původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr ve lhůtě do 2.1.2020. 6. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech, které ověřovala pouze ve vztahu ke mzdě z výpisu z běžného účtu žalobkyně, kde mzda byla žalovanému vyplácena zaměstnavatelem, bez uvedení a prokázání výdajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž b