10 C 394/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 500 Kč spolu se zákonnými úroky specifikovanými ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2005 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem 16 640 Kč, tj. 10 000 Kč jako samotnou půjčku a 6 640 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 320 Kč, s poslední splátkou dne 16. 12. 2006. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 4 140 Kč, dosud dluží z předmětné smlouvy částku 12 500 Kč, která sestává z jistiny ve výši 7 512,02Kč a poplatku ve výši 4 987,98 Kč, kterou nezaplatila ani přes předžalobní upomínku. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 20. 12. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 7. 1. 2022, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 17. 12. 2005 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to obojí v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná do sedmého dne od data uzavření smlouvy, a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období, jaká část splátky tvoří jistinu a jaká část poplatek sjednáno nebylo, jednotlivými splátkami měl být nejprve hrazen poplatek a teprve po úhradě poplatku jistina. Žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala, svůj dluh však řádně nehradila, když bance zaplatila pouze částku 4 140 Kč. Následně se banka písemně dohodla se žalobkyní na tom, že za jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovanou, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno bankou, což bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a z dopisu o oznámení o postoupení pohledávek z 6. 1. 2021. 4. Podle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 17. 12. 2005 platně uzavřena písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, na základě níž vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, a to obojí v 52 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do sedmého dne od data uzavření smlouvy. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12.2013. 8. Uvedená právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky žalované 17. 12. 2005 poskytla. Žalovaná naopak svůj závazek poskytnuté finanční prostředky a smluvený poplatek právní předchůdkyni žalobkyně hradit v dohodnutých splátkách se stanovenou splatností nesplnila a porušila, když bance zaplatila pouze částku 4 140 Kč, čímž uhradila částečně souhrnný poplatek, neboť platby žalované měly být započteny nejprve na poplatek a teprve následně na jistinu, dosud dluží na poplatku částku 2 500 Kč a na jistině částku 10 000 Kč, celkem tedy dluží žalobkyni částku 12 500 Kč, požadavek žalobkyně v žalobě je tedy po právu, proto soud žalobě v této části vyhověl. 9. Žalovaná byla zcela jistě k 15. 12. 2006 (splatnost poslední splátky 16. 12. 2006) v prodlení s celou žalovanou částkou, proto soud přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení, jehož výše je dána právní úpravou v době, kdy k prodlení došlo. V období splatnosti splátek výše úroku z prodlení byla upravena vl. nař. č. 163/2005 Sb. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 12 500 Kč ve výši dle vládního nařízení 163/2005 Sb., přičemž tomuto úroku kapitalizovanému za dobu od 24. 12. 2006 do 18. 12. 2020 odpovídá částka 14 245,24 Kč. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě vyhověno v části kapitalizovaného příslušenství, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení celé shora specifikované pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalované se vším příslušenstvím platně ve smyslu ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku) zák. č. 89/2012 Sb.) převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 1882 občanského zákoníku oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně žalované. 11. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a částku 1 452 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 900 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu upomínky a žaloby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH).