10 C 49/2022-94 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 99 561,68 Kč společně s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 695,76 Kč a spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 282,23 Kč od 26.9.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 308,55 Kč, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19.11.2018. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky (15,7 %) a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátek ve výši 1 927,04 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.12.2018. Nedílnou součástí smlouvy byly i Produktové podmínky úvěru, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník poplatků. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného splnila a dne 19.11.2018 žalovanému úvěr poskytla bezhotovostním převodem na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila úvěr za okamžitě splatný, kde dni zesplatnění dlužná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 97 973,68 Kč, ze smluvního úroku z nesplacené jistiny kapitalizovanému ke dni zesplatnění ve výši 5 308,55 Kč, ze zákonného úroku z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaného ke dni 25.9.2020 ve výši 3 695,76 Kč, z dlužných poplatků ve výši 688 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 103 282,23 Kč od 26.9.2020 až do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 10.3.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 14.3.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listiny nazvané Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 19.11.2018, Standardních informací o spotřebitelském úvěru, Všeobecných produktových podmínek žalobkyně, Sazebníku poplatků žalobkyně, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dne 19.11.2018 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátkách ve výši 1 927,04 Kč včetně pojištění ve výši 172 Kč (celkem tedy 2 099,04 Kč) splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.12.2018. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Žádostí o smlouvu o úvěru ze dne 19.11.2018 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v této uvedl, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě, je zaměstnán od 1.7.2018 s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 365 Kč, celkový blíže nespecifikovaný příjem jeho domácnosti však činí 25 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. Osobní výdaje žalovaného v žádosti nebyly vůbec uvedeny; toliko bylo konstatováno, že žalovaný má právě u [právnická osoba] další úvěr, z něhož chybí doplatit 62 975,72 Kč s tím, že měsíční splátka úvěru činí 1 431,53 Kč. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalovaného za období od [číslo] do [číslo], nicméně z těchto rovněž vůbec nevyplývá, jaké náklady měl žalovaný na bydlení, jsou z něho jen patrny opakované výběry z bankomatů, přičemž počáteční a konečný zůstatek je záporný. Z listiny nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 26.3.2020, má soud v řízení za to, že banka prohlásila úvěr ke dni 24.3.2020 za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, že dlužnou částku 104 973,16 Kč má žalovaný zaplatit do 9.4.2020, tato písemnost byla podána u pošty dne 27.3.2020, což bylo zjištěno z podacího archu pošty. Z listiny nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 29.9.2020 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 9.11.2018 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 96-ti měsíčních splátek ve výši 1 927,04 Kč společně s pojištěním ve výši 172 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.12.2018. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, která tento uvedl v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 105 000 Kč a uhradil bance celkem částku 25 892,02 Kč, splácel však nepravidelně, pročež jej původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr ve lhůtě do 9.4.2020. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podob