11 C 147/2022-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 32 272,26 Kč (28 163,93 Kč na jistině, 4 108,33 Kč z titulu příslušenství) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 583,82 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. K této smlouvě byla uzavřena Dispozice, kde byl specifikován úvěrový rámec a výše obchodního úroku. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal průběžně, a to výběry z bankomatů či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se zavázal splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpané úvěrového rámce, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vycházela žalobkyně nejen z informací získaných od žalovaného jako spotřebitele, ale také nahlédnutím do registru BRKI, NRKI, ISIR, SOLUS a databáze Ministerstva vnitra ČR. Zároveň žalobkyně zohlednila statistické údaje o životním a existenčním minimu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů a následně stanovila výši stanovené splátky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, žalobkyně dospěla k závěru, že lze žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhovět a tento ve sjednané výši schválila. Protože žalovaný nehradil řádně a včas, a docházelo tak k opakovanému porušení smluvních ujednání, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 30. 9. 2021 a současně vyzvala žalovaného k úhradě splatné částky. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 28 163,96 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku zesplatněného ke dni 24. 2. 2022 ve výši 1 419,89 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ke dni 24. 2. 2022 (předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře) ve výši 42,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni 24. 2. 2022 ve výši 845,88 Kč, 2 odeslaných upomínek ve výši 1 200 Kč (2x 600 Kč), a z dílčích poplatků (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky) ve výši 600 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 163,93 Kč a částky 1 419,89 Kč, obojí od 25. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 6. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 11. 7. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 20. 11. 2019, žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 20. 11. 2019, výpisem ke kreditní kartě za období 11/ 2019 -9/2021, sazebníkem poplatků platným od 1. 9. 2013, všeobecnými obchodními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 31. 1. 2022, výpisem z běžného účtu žalovaného za období 4-11 2019, oznámením o zesplatnění ze dne 1. 10. 2021 vč. podacího archu, platební historií, předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2022 vč. podacího lístku ze dne 1. 3. 2022. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 20. 11. 2019 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty, podle které žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 36 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce se splatností uvedenou na výpisech z úvěrového účtu. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou v [právnická osoba] [anonymizováno] na pozici [profese] s průměrnou čistou měsíční mzdou 31 000 Kč, přičemž celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 50 000 Kč. U výdajů byly zkoumány pouze interní a externí splátky v souhrnné měsíční výši 13 283,12 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý a bydlí ve vlastním domě / bytě. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný za celé období od dubna do listopadu 2019 měl na účtu záporný zůstatek vyjma měsíce května, kdy měl kladný zůstatek ve výši 2 411,38 Kč. Žalovaný celkem čerpal částku 40 150 Kč a vrátil částku 11 986,07 Kč. Dopisem ze dne 1. 10. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění pohledávky a vyzvala jej k úhradě do 15. 10. 2021, přičemž dopis mu byl odeslán dne 4. 10. 2021. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 1. 3. 2022 a odeslána téhož dne. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 150 Kč ve formě úvěru, resp. revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 36 000 Kč což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru mě