11 C 19/2022-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 23. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli splatit jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Na základě dodatku byla splatnost úvěru nově ujednána na 17. 5. 2020. V rámci něhož došlo k rekapitulaci dlužné částky na částku 3 000 Kč a poplatky byly poníženy na částku 597,99 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, na žalovanou částku uhradil 0 Kč. Ode dne 18. 5. 2020 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky ve výši 3 597,99 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo nejen na zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok z úvěru, účelně vynaložené náklady, ale i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 16. 7. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 30. 7. 2021. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 5 896,89 Kč. Žalobkyně se však rozhodla v tomto řízení uplatnit nárok toliko ve výši 3 000 Kč za nesplacenou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 896,89 Kč (skládající z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 597,99 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 798,90 Kč a poplatku za odeslání upomínek ve výši 500 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 334,52 Kč (za období od 18. 5. 2020 do 29. 6. 2021), a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 1. 2022, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 1 896,89 Kč představující kapitalizovaný úrok s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 11 C 19/2022-12, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2022, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 2. 2. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o. s. ř. souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 21. 2. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2020, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 17. 4. 2020, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o verifikační platbě ze dne 23. 3. 2020, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 3. 2020, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021 vč. přílohy (potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky), oznámením žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 30. 7. 2021 vč. podacího archu ze dne 3. 8. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 23. 3. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatky vrátit do 17. 4. 2020, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Následně dne 17. 4. 2020 uzavřeli dodatek ke smlouvě o půjčce, kde právní předchůdce žalobkyně prodloužil žalovanému splatnost dlužné částky do 17. 5. 2020. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 30. 7. 2021 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 5 896,89 Kč vč. příslušenství, když tato částka zahrnovala i náklady za inkasní vymáhání, na žalobkyni, a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu na příslušný účet; tento dopis byl odeslán dne 3. 8. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 28. 10. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 18. 10. 2021, která byla žalovanému doručována dne 20. 10. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 334,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 17. 7. 2021. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 896,89 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 26. 1. 2022 vzala zpět. Žalovaný od uzavření smlouvy do podání žaloby žalobkyni (právnímu předchůdci) neuhradil ničeho. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, k