11 C 229/2021 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 182,50 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 682,50 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 29. 9. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 2 500 Kč do 29. 10. 2017 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Proces uzavření smlouvy proběhl tak, že žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde mu byl následně založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaný vyplnil své osobní údaje, kontaktní údaje a číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně pak prostřednictvím internetového formuláře žalovaný vyplnil žádost o uzavření smlouvy o úvěru, a to zadáním požadované výše úvěru a doby jeho splatnosti. Navrhované znění smlouvy žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu, což se propsalo na poslední stranu smlouvy, a pak smlouvu s ostatní dokumentací zaslal v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně. Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy následně byly žalovanému na jím určený účet poukázány požadované finanční prostředky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 6. 9. 2018, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 21. 9. 2018. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 2 500 Kč jako jistinu a částku 682,50 Kč na smluvené smluvní pokutě za období od 30. 10. 2017 (první den po splatnosti) do 30. 7. 2018 (den převedení dle smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 150,52 Kč za období od 30. 10. 2017 (prvního dne po splatnosti) do 29. 7. 2018 (den předcházející dni převedení určenému ve smlouvě o postoupení pohledávek) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 2 500 Kč od 7. 9. 2018, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 26. 7. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 682,50 Kč představující smluvní pokutu, s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, č. j. 11 C 229/2021-13, které nabylo právní moci dne 31. 8. 2021, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 28. 7. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o. s. ř. souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 13. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 29. 9. 2017, výpisem z firemního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za období [číslo], výpisem z interního systému žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018 vč. přílohy a potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky ze dne 7. 9. 2018, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2018 včetně podacího archu ze dne 24. 9. 2018 a předžalobní upomínkou ze dne 4. 2. 2021 včetně podacího archu ze dne 5. 2. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 29. 9. 2017 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 29. 10. 2017, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 21. 9. 2018 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 9 200 Kč vč. příslušenství, když tato částka zahrnovala i náklady za inkasní vymáhání, na žalobkyni, a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu na příslušný účet; tento dopis byl odeslán dne 24. 9. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 12. 2. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 4. 2. 2021, která byla žalovanému doručována následujícího dne prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 2 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 150,52 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 7. 9. 2018. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 682,50 Kč, kterou následně dispozičním úkonem ze dne 26. 7. 2021 vzala zpět. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plni