11 C 232/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 050 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], dne 13. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný obdržel oproti podpisu v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím do 28. 2. 2019. Žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 1 Kč ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně. Proces uzavření smlouvy proběhl tak, že žalovaný na internetových stránkách [webová adresa] požádal prostřednictvím vyplněného formuláře o poskytnutí úvěru, kdy v rámci dokončení tohoto procesu žalovaný provedl tzv. verifikační platbu. Tato platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poté zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do bankovních i nebankovních registrů za účelem posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Následně byla žádost schválena a žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč bezhotovostně na účet, ze kterého žalovaný odeslal verifikační platbu. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni částku 8 000 Kč jako jistinu, 1 840 Kč na nesplaceném úroku, 4 000 Kč na smluvené smluvní pokutě a 50 Kč na nákladech za upomínání, jak tyto nároky byly sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran tvořily nedílnou součást předmětné smlouvy. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 128,33 Kč za období od 1. 3. 2019 (prvního dne po splatnosti) do 10. 8. 2020 (rozhodný den určený ve smlouvě o postoupení) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 8 000 Kč od 29. 8. 2020, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Přípisem ze dne 22. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 27. 7. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 5 890 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 890 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 13. 8. 2021, č. j. 11 C 232/2021-15, které nabylo právní moci dne 8. 9. 2021, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 22. 7. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí do datové schránky 1. 8. 2021, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 13. 11. 2018, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 9. 9. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 11. 3. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne 13. 11. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit do 30 dnů, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 8. 9. 2020 oznámil žalovanému, že postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 13 890 Kč vč. příslušenství a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 9. 9. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 9. 3. 2021, která byla žalované doručována dne 11. 3. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 128,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 29. 8. 2020. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 4 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 840 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 50 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 27. 7. 2021 vzala zpět. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pln