11 C 242/2021-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 12. 9. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění 10 dodatků, na základě kterých poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 23 644 Kč spolu s příslušenstvím do 10. 1. 2019. Žalovaná svoji vůli uzavřít smlouvu projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku 0,01 Kč ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně. Proces uzavření smlouvy proběhl tak, že žalovaná na internetových stránkách [webová adresa] požádala prostřednictvím vyplněného formuláře o poskytnutí úvěru, kdy v rámci dokončení tohoto procesu žalovaná provedla tzv. verifikační platbu. Tato platba slouží k prokázání totožnosti žalované. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně poté zahájil schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do bankovních i nebankovních registrů za účelem posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Následně byla žádost schválena a žalované poskytnuta částka 20 000 Kč bezhotovostně na účet, ze kterého žalovaná odeslala verifikační platbu. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila původnímu věřiteli v několika platbách celkem částku ve výši 3 729 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020, což bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni částku 20 000 Kč jako jistinu, 2 376 Kč na nesplaceném úroku, 10 000 Kč na smluvené smluvní pokutě a 50 Kč na nákladech za upomínání, jak tyto nároky byly sjednány ve smlouvě, obchodních podmínkách a v sazebníku, které dle dohody stran tvořily nedílnou součást předmětné smlouvy. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 082,60 Kč za období od 11. 1. 2019 (prvního dne po splatnosti) do 10. 8. 2020 (rozhodný den určený ve smlouvě o postoupení) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 20 000 Kč od 29. 8. 2020, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Žalovaná dlužnou částku po postoupení pohledávky neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 4. 8. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 12 426 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2 426 Kč a smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 11 C 242/2021-33, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2021, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 8. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 30. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 12. 9. 2018 ve znění 10 dodatků, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, výpisem z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně za období od 31. 7. 2018 do 8. 1. 2019, obchodní bilancí právního předchůdce žalobkyně, platební historií právního předchůdce žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 9. 9. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 11. 3. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 12. 9. 2018 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění následujících 10 dodatků, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s příslušenstvím vrátit do 30 dnů od podpisu toho kterého dodatku, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za každou písemnou upomínku. Posléze právní předchůdce žalobkyně dne 8. 9. 2020 oznámil žalované, že postoupil svou pohledávku za žalovanou žalobkyni v celkové výši 32 426 Kč vč. příslušenství a vyzval ji k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu na příslušný účet, který byl odeslán dne 9. 9. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 9. 3. 2021, která byla žalované doručována dne 11. 3. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 082,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 29. 8. 2020. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 10 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 376 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 50 Kč, které následně dispozičním úkonem ze dne 4. 8. 2021 vzala zpět. Žalovaná do postoupení pohledávky provedla úhradu ve výši 3 729 Kč, po postoupení již ničeho neuhradila. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný poř