11 C 277/2021 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 377,26 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 12 421,20 Kč a příslušenství 4 956,06 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 27. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v místě svého bydliště oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného příslušenstvím v celkové výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů a inkasního poplatku. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradila toliko částku 5 150,01 Kč, která byla započtena původním věřitelem zčásti jak na úhradu jistiny, tak na úhradu příslušenství a poplatků. Strany si ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobkyně požadovala pouze za dobu od 28. 10. 2019 do 30. 11. 2020 v kapitalizované výši 4 956,06 Kč. Dluh žalovaného se stal splatným nejpozději dne splatnosti poslední předepsané splátky, tj. dnem 27. 10. 2019, od 28. 10. 2019 se tak žalovaný dostal do prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinností k témuž dni, uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 37 087,83 Kč (navýšené o částky požadované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 8. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 10. 9. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o úvěru ze dne 27. 8. 2018 vč. smluvních podmínek a předpisu splátek, žádosti o úvěr ze dne 27. 8. 2018, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2018, výpisem z interního systému právního předchůdce žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, oznámením právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 18. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 19. 1. 2021, oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021, výzvou k úhradě ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 6. 4. 2021, oznámením o předání věci do advokátní kanceláře ze dne 4. 5. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2021 vč. podacího archu ze dne 4. 6. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 8. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru (administrativní poplatek) ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč (celkem navýšené o 12 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (žádosti o úvěr) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný s měsíčním čistým příjmem ve výši 15 094 Kč. Celkové výdaje měly činit v době uzavření smlouvy částku 11 209 Kč měsíčně, která sestává z částek 2 000 Kč za bydlení a energie, částky 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a z částky 5 799 Kč jako měsíční splátky stávajících půjček. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 3 885 Kč. S tím, že žalovaný bydlí v nemovitosti, kterou vlastní, je ženatý a nemá žádnou vyživovací povinnost. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v žádosti o úvěr prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalovaného, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Z interního výpisu bylo zjištěno, že žalovaný uhradila žalobkyni celkem částku 5 150,01 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek došlo dne 21. 12. 2020 k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021 a současně byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, který byl odeslán dne 19. 1. 2021. Dopisem ze dne 8. 2. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému převzetí věci a opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 a ze dne 6. 4. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že stále nedošlo k úhradě dlužné částky a vyzvala jej k úhradě. Dopisem ze dne 4. 5. 2021 oznámil právní zástupce žalobkyně převzetí věci advokátní kanceláří a opětovně vyzval k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 2. 6. 2021 a odeslána 4. 6. 2021 s tím, že žalovaný je povinen svůj dluh uhradit nejpozději do 10. 6. 2021. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál