11 C 312/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 36 052 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 36 052 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 12. 2020 distančně prostřednictvím elektronických prostředků, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se pak zavázal dle smlouvy jednak hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. celkem ve výši 4 000 Kč, když si strany současně dohodly, že tento poplatek se ke konci každého kalendářního měsíce stane součástí jistiny dluhu žalovaného, a jednak do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, přičemž aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum její splatnosti budou vyplývat z měsíčního výpisu z úvěru, který se zavázala žalobkyně žalovanému zasílat s předstihem před datem splatnosti. Dále se žalovaný zavázal zaplatit za takto poskytnuté peněžní prostředky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, přičemž v případě, že se stane celý dluh splatný podle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisu k revolvingovému účtu činí 11 689 Kč. Stejně tak se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni pro případ prodlení se splácením dluhu či jeho části náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho a dle bodu 6.5 smlouvy se dostal od 1. 4. 2021 do prodlení se splácením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce, pročež se podle tohoto smluvního ujednání stal splatným celý dluh žalovaného ve výši 36 052 Kč. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí, kdy žalobkyně u žalovaného nenašla žádný negativní záznam. Dále úvěruschopnost žalovaného posuzovala dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně vycházela z hrubého příjmu ve výši 20 000 Kč, čistého příjmu ve výši 17 000 Kč, nákladů na obživu ve výši 1 Kč, nákladů na bydlení ve výši 0 Kč a ostatních nákladů žalovaného ve výši 0 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem není vyšší než průměrná hrubá měsíční mzda (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 34 611 Kč) či medián mezd (v 1. až 3. čtvrtletí roku 2020 31 183 Kč) a nijak tedy nevybočuje z pravděpodobné výše příjmu osoby v produktivním věku. Výši příjmů si dále žalobkyně ověřila z výplatní pásky žalovaného, kde je patrná čistá mzda ve výši 21 107 Kč a 20 337 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na stránkách ČSÚ vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činí 10 500 Kč. Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 1 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 10 500 Kč, k této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila tak, že odečetla výši žalovaným deklarovaných výdajů upravených podle reálných odhadovaných nákladů, a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr (15 300 Kč) od výše žalovaný deklarovaných a doložených příjmů (20 700 Kč), z čehož žalobkyně zjistila, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 5 400 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 15. 10. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 1. 11. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] datovaná 3. 12. 2020, občanským průkazem žalovaného [číslo] výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku ze dne 17. 5. 2017, výpisem k revolvingovém úvěru [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] výpisem z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] za období prosinec 2020, printscreenem údajů žalovaného zaznamenaných při podání žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2020, výplatním lístkem žalovaného ze měsíc [číslo] 2020, předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2021 a podacím archem České pošty ze dne 22. 7. 2021. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci měli uzavřít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla formou bankovního převodu učiněného v průběhu měsíce prosince 2020 žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] souhrnnou částku 20 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (nejméně však ve výši 300 Kč) a zaplatit takovým způsobem jak jistinu úvěru, tak poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny (tj. 4 000 Kč) a dohodnuté úroky ve výši 20 % měsíčně (které žalobkyně vyúčtovala na částku 11 689 Kč), přičemž všechna uvedená plnění přirůstala dle dohody stran ke konci každého kalendářního měsíce k jistině. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil, když neuhradil ani první předepsanou splátku, pročež ho žalobkyně v souladu s bodem 6.6. smlouvy vyúčtovala i náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč, která se rovněž měla stát součástí jistiny. Žalovaný však ani poté ničeho na svůj dluh neuhradil, pročež v souladu s bodem 6.5. smlouvy mělo dojít ke dni 31. 3. 2021 k zesplatnění celého dluhu, kdy ke dni 1. 4. 2021 měl dluh žalovaného měl činit 36 052 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr údaji uvedenými samotným žalovaným, jež žalobkyně zaznamenala při podání žádosti o úvěr a z nichž plynulo, že má hrubý příjem ve výši 20 000 Kč, čistý příjem ve výši 17 000 Kč, náklady na obživu ve výši 1 Kč, náklady na bydlení ve výši 0 Kč a ostatní náklady ve výši 0 Kč; současně pak žalovaný uvedl, že žije sám v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost, přičemž žalobkyni byl předložen výplatní lístek žalovaného za měsíc [číslo] 2020, z něhož plyne, že v září 2020 činila čistá mzda žalovaného částku 21 107 Kč a v říjnu 2020 částku 20 337 Kč. Žádné jiné poklady žalobkyni předloženy nebyly. [příjmení] žalovaného si žalobkyně dále dle svých neprokázaných tvrzení ověřovala nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených, tedy do obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, insolvenčního rejstříku, administrativního registru ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastru nemovitostí, kdy žalobkyně u žalovaného nenašla žádný negativní záznam. Z výpisů k revolvingovému úvěru za období leden až červenec 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ničeho neuhradil. Výzva k úhradě dlužné částky označená jako předžalobní upomínka byla vyhotovena dne a odeslána žalovanému dne 22. 7. 2021. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřeb