11 C 337/2021-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 6 513 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 4 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 013 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 5. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované bezhotovostním bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 4 500 Kč do 2. 1. 2018 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Proces uzavření smlouvy proběhl tak, že žalovaná provedla svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], kde jí byl následně založen uživatelský účet. V rámci registrace žalovaná vyplnila své osobní údaje, kontaktní údaje a číslo účtu pro poukazování schválených úvěrů. Následně pak prostřednictvím internetového formuláře žalovaná vyplnila žádost o uzavření smlouvy o úvěru, a to zadáním požadované výše úvěru a doby jeho splatnosti. Navrhované znění smlouvy žalovaná akceptovala vložením unikátního kódu, což se propsalo na poslední stranu smlouvy, a pak smlouvu s ostatní dokumentací zaslala v rámci uživatelského účtu právnímu předchůdci žalobkyně. Smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právního předchůdce žalobkyně, kdy následně byly žalované na jí určený účet poukázány požadované finanční prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, došlo k převedení pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 24. 7. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno přípisem ze dne 19. 8. 2019. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni částku 4 500 Kč jako jistinu a částku 2 013 Kč na smluvené smluvní pokutě za období od 3. 1. 2018 (první den po splatnosti) do 26. 3. 2019. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,08 Kč za období od 3. 1. 2018 (prvního dne po splatnosti) do 1. 7. 2019 a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 4 500 Kč od 25. 7. 2019, tj. od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 10. 2021 byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a označí důkazy, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby ze dne 19. 10. 2021, kdy vzala žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 2 013 Kč představující smluvní pokutu s tím, že ve zbývající části na žalobě trvá. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 11 C 337/2021-13, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2021, řízení v požadované výši zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 10. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a o. s. ř. souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 15. 11. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 5. 12. 2017, přílohou [číslo] tj. formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z interního systému žalobkyně, výpisem z účtu žalobkyně ze dne 5. 12. 2017, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 vč. přílohy a potvrzení o přijetí úplaty za postoupené pohledávky ze dne 9. 8. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 včetně podacího archu ze dne 20. 8. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 18. 3. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 5. 12. 2017 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bezhotovostním bankovním převodem finanční prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 2. 1. 2018, aniž by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrového smlouvy. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Posléze právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 19. 8. 2019 oznámil žalované, že postoupil svou pohledávku za žalovanou v celkové výši 6 513 Kč vč. příslušenství a vyzval jí k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu na příslušný účet; tento dopis byl odeslán dne 20. 8. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 22. 3. 2021 výzvou před podáním žaloby učiněnou 12. 3. 2021, která byla žalované doručována dne 18. 3. 2021 prostřednictvím České pošty. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 4 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 570,08 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 25. 7. 2019. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu výši 2 013 Kč, kterou následně dispozičním úkonem ze dne 19. 10. 2021 vzala zpět. Ze strany žalované nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To pl