141 C 26/2021-40 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 197,36 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tento návrh odůvodnil tím, že dne 14. 10. 2020 kolem 12:00 hod. žalovaný v silně podnapilém stavu a ve znečištěném a zapáchajícím oděvu seděl v čekárně Úřadu práce na adrese [adresa]. Na místo byla přivolána hlídka Policie ČR, která věc vyřešila domluvou, a žalovaný odešel z budovy. Ve 12:25 hod. téhož dne bylo opět oznámeno na tísňovou linku 158, že žalovaný spí v čekárně Úřadu práce. Na místo byla opakovaně vyslána hlídka Policie ČR, která vyzvala žalovaného, aby místo opustil, avšak žalovaný 2. nespolupracoval s příslušníky Policie ČR. Pro podezření, že byl žalovaný ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, byl u něj proveden pokus o orientační vyšetření zjišťující přítomnost těchto látek v organismu, avšak žalovaný nebyl schopný provést dechovou zkoušku na alkohol. Následně byl žalovaný převezen do Protialkoholní záchytné stanice ve [část obce] - [část obce], kde byl dne 14. 10. 2020 ve 13:00 hod. přijat k vystřízlivění. Provedeným vyšetřením v protialkoholní záchytné stanici byla u žalovaného přítomnost alkoholu prokázána s výsledkem 3,12 ‰ alkoholu v dechu. V souvislosti s vyšetřením a ošetřením žalovaného v protialkoholní záchytné stanici provedeným dne 14. 10. 2020, kterým byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu (nebo jiné návykové látky), případně bez ohledu na výsledek vyšetření z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření, podle ustanovení § 19 až 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (příp. § 89a až 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů), vynaložil žalobce níže specifikované náklady s tím spojené. Žalobce vynaložil náklady na dopravu žalovaného za účelem vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici. Doprava byla uskutečněna vozidlem Policie České republiky a vyúčtována částkou 197,36 Kč. Tuto částku je povinen uhradit žalovaný podle § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (příp. § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů). Za žalovaného bylo plněno, co po právu měl plnit sám, proto došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť se žalovaný na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tedy žalobci vydat částku, kterou žalobce vynaložil za žalovaného. To znamená, že žalovaný je povinen částku ve výši 197,36 Kč uhradit žalobci podle § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný byl vyzván doporučeným dopisem ze dne 5. 11. 2020, aby částku ve výši 197,36 Kč uhradil ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, avšak dlužná částka nebyla do dnešního dne uhrazena. 3. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu účastníky řízení. Úředním záznamem Policie ČR žalobce prokázal, že dne 14. 10. 2020 byl žalovaný přistižen hlídkou policie v silně podnapilém stavu, když spal v čekárně Úřadu práce ve [obec] a na výzvu policistů k opuštění čekárny nereagoval, s policisty nespolupracoval. Záznamem o zachycené osobě na PZS bylo prokázáno, že žalovaný byl v silně podnapilém stavu a byl tak dán důvod k jeho umístění v protialkoholní záchytné stanici, kam byl odvezen hlídkou Policie ČR. Výše nákladů na dopravu žalovaného byla žalobcem vyčíslena na 197,36 Kč, jak vyplývá z předloženého vyúčtování a záznamu o dopravě osoby na PZS. Výzvou ze dne 5. 11. 2020 žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k dobrovolnému uhrazení této částky. 5. Dle ustanovení § 24 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. 6. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že se žalovaný dne 14. 10. 2020 uvedl vlivem alkoholu do stavu, který vyžadoval jeho převoz policejním vozem do protialkoholní záchytné stanice ve [obec], kterou provedl žalobce. V souvislosti s tímto převozem vynaložil částku 197,36 Kč. Dle shora citovaného zákonného ustanovení byl žalovaný povinen uhradit náklady na dopravu do tohoto zařízení. Přestože žalobce vyúčtoval daňovým dokladem požadovanou částku a vyzval žalovaného k její úhradě, do současné doby žalovaný dluh neuhradil. 7. Ze všech těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku včetně zákonných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. 8. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl žalobce plný úspěch ve věci, a proto soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení ve výši 600 Kč představující paušální náhrady za 2 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle vyhl. č. 254/2015 Sb. 9. Jelikož žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích) a soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, jehož výše dle Položky 1. 1. a) Sazebníku poplatků činí 1 000 Kč, a to v třídenní lhůtě k plnění dle ust. § 7, ust. § 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích.