16 C 218/2022-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že s ní dne 2. 9. 2020 uzavřela dohodu o narovnání (podle § 1903 občanského zákoníku a § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru), jež plně nahradila práva a povinnosti týchž stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2017. V dohodě se žalovaná zavázala splatit částku 59 796 Kč ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 661 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje zářím 2020, pod ztrátou výhody splátek. Pohledávka byla zesplatněna, žalovaná zaplatila celkem jen 23 669 Kč. Žalovaná se v dohodě o narovnání zavázala uhradit žalobci částku 59 796 Kč (narozdíl od původní smlouvy bez úroků). Žalovaná částka ve 36 127 je závazkem vzniklým z dohody o narovnání a není tak v ní obsaženo příslušenství či jiné sankce. Žalobkyně tak zásadně odmítá, že by žalovanou uvedla v omyl. Tvrzení žalované ohledně uzavření dohody se nezakládají na pravdě, když k uzavření dohody o narovnání dokonce došlo z popudu žalované. K argumentaci, že dohoda o narovnání je neplatná, neboť nedošlo k narovnání vztahů mezi stranami, žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 a jeho rozsudek ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 21/2011. Skutečnost, že právnímu zástupci žalované se práva stran nejeví jako sporná, tak není v tomto případě relevantní. Žalobkyně má za to, že jak dohoda o narovnání, tak smlouva o úvěru byly nepochybně uzavřeny platně. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 1720/2019 ze dne 21. 11. 2019, rozsudek sp. zn. 33 Odo 1089/2005 ze dne 28. 11. 2007 či rozsudek sp. zn. 30 Cdo 21/2011 ze dne 22. 11. 2012) vyplývá, že neexistence či neplatnost původního závazku nemá zásadně na platnost narovnání vliv. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2017. Žalovaná na základě smlouvy čerpala celkem částku ve výši 185 900 Kč. Žalovaná na závazek ze smlouvy uhradila minimálně částku ve výši 194 114 Kč. Žalobkyně dovozuje svůj nárok z titulu dohody o narovnání vztahující se ke smlouvě, ze dne 2. 9. 2020. Dle dohody o narovnání měla žalovaná žalobkyni ještě uhradit částku ve výši 59 796 Kč. Žalovaná by tak žalobkyni za poskytnutí jistiny ze smlouvy ve výši 185 900 Kč, uhradila minimálně částku 44 341 Kč (již uhrazeno minimálně 194 114 Kč a dále požadováno v žalobě 36 127 Kč, poníženo o jistinu). Tato částka by přitom představovala bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Žalovaná má předně za to, že dohoda o narovnání uzavřená mezi stranami je neplatná, když uzavřením dohody o narovnání v žádném případě nedošlo k narovnání vztahu mezi stranami. Žalovaná má za to, že žalobkyně zneužila svého silnějšího postavení vůči žalované jako spotřebiteli, když žalobkyně k uzavření dohody o narovnání žalovanou v podstatě přiměla. Žalovaná byla tak v tísni v důsledku tlaku ze strany žalobkyně, kdy tomuto tlaku podlehla a dohodu o narovnání podepsala. Žalovaná předloženému znění dohody o narovnání nerozuměla. Žalovaná tak spatřuje za důvod neplatnosti dohody o narovnání zejména jednání žalobkyně v hrubém rozporu s dobrými mravy, když tato využila svého postavení věřitele vůči žalované jakožto slabšímu spotřebiteli, když žalovaná v žádném případě nevěděla, co může podepsání dohody o narovnání způsobit. Žalobkyně v dohodě o narovnání uvádí, že požadovaná částka ve výši 59 796 Kč představuje částku„ bez jakýchkoli úroků“. Žalovaná má za to, že uváděné tvrzení žalobkyně se nezakládá na pravdě, když částka 59 796 Kč dozajisté zahrnuje i úroky, poplatky a pokuty stanovené žalobkyní, nikoliv pouze„ nesplacenou jistinu“. Žalobkyně tak zcela úmyslně uvedla žalovanou v omyl. Žalovaná má tedy za to, že dohoda o narovnání je neplatná, žalovaná tuto dohodu o narovnání a z ní plynoucí závazek neuznává, neboť tato dohoda o narovnání hrubě odporuje dobrým mravům a jednáním žalobkyně došlo k uvedení žalované v omyl. Žalovaná má současně za to, že důvody neplatnosti smlouvy, které uvádí níže v této věci, je nutné vztáhnout i na dohodu o narovnání, a tedy na dohodu o narovnání je stejně jako na smlouvu nutné nahlížet jako na neplatnou. Žalobkyně v dohodě o narovnání mimo jiné uvádí, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přestože se tak nestalo. Žalovaná má za to, že také výše uvedená smlouva je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a z důvodu zjevné nepřiměřenosti stanovené odměny. Žalobkyně ovšem před uzavřením smlouvy řádně nesplnila povinnost analýzy úvěruschopnosti, když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Strany měly dne 12. 7. 2017 uzavřít písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaná smlouvu nepodepsala, smlouva zároveň postrádá mechanický prostředek podpis nahrazující. Předložila ji však žalovaná. Žalobkyně se v tomto dokumentu žalované zavázala na požádání poskytnout úvěr v podobě opakovaně čerpatelného limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit minimální splátku úvěru. Výše minimální splátky úvěru činila jednu čtvrtinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce; nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč; pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala za každé čerpání úvěru uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Výše poplatku za čerpání úvěru je stanovena s ohledem na náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o úvěr a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením peněžních prostředků žalované. Dále se žalovaná zavázala zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně. V případě, že by se stal celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy (zesplatnění v důsledku prodlení žalované – pozn. sou.), byla za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně (smlouva o úvěru). Žalovaná na úvěr splatila po dni 2. 9. 2020 minimálně částku 16 300 Kč, před ním přinejmenším částku 133 867 Kč (nejsou započítány částky, které jsou v žalovanou předložených důkazech nečitelné; viz shodná skutková tvrzení účastnic, doklady o úhradě, výpisy z účtu). Dne 2. 9. 2020 účastnice uzavřely„ dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři“ ve smyslu § 1903 občanského zákoníku a § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, v níž je uvedeno, že žalovaná na výše zmíněném úvěru čerpala celkem 185 900 Kč, dluží 59 818 Kč a zavazuje se žalobkyni zaplatit částku 59 796 Kč (bez jakýchkoli úroků) ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 661 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje zářím 2020, pod ztrátou výhody splátek. V čl. 2 dohody se píše, že se žalovaná ocitla v prodlení se splácením úvěru a není schopna jej dále splácet. Žalobkyně prohlásila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, smlouva že je platná a účinná, žalobkyně že má na danou částku právní nárok a že tedy„ nastávají sporná práva a povinnosti vyplývající ze Smlouvy“ V čl. 3 dohody je uvedeno, že se„ smluvní strany za účelem odvrácení případného řízení o nárocích Úvěrujícího vůči Klientce na úhradu výše uvedené dlužné částky dohodly, že Smlouva (…) a veškerá práva, povinnosti a dluhy, které kdy mezi smluvními stranami v souvislosti se Smlouvou vznikly, ke dni účinnosti této dohody zanikají a v plném rozsahu se nahrazují následujícím závazkem Klientky: (následuje výše citované prohlášení žalované o splacení dluhu – pozn. sou.; viz dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři).“ Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na dohodu coby důkaz o existenci a výši dluhu žalované v okamžiku vzniku dohody (z níže rozvedených příčin). Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Strany měly dne 12. 7. 2017 uzavřít písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovaná smlouvu ne