18 C 106/2021-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky ve výši 13 539 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci během celého řízení nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. 3. Žalobkyně i její zástupce omluvili svou neúčast u jednání, nežádali o odročení jednání. 4. Soud rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení a zástupce žalobkyně. 5. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z listiny – Úvěrová smlouva, jejíž součástí byly Předsmluvní informace a Sazebník má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná spolu pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč, ta se zavázala splácet poskytnutou částku, spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč, při roční úrokové sazbě 49,20 %, celkem tedy částku 13 760 Kč formou 24 pravidelných měsíčních splátek specifikovaných ve Splátkovém kalendáři. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně učinila závěr o schopnosti žalované splácet úvěr na základě negativního Výpisu z ISIR, CRIBIS a SOLUS rejstříku, dále z Žádosti klienta (žalované) a vlastní Úvěrové zprávy. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil a má za prokázáno, že žalobkyně je akciovou společností, předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad a Opisu výpisu proplacení smlouvy ve spojení s Potvrzením o provedené platbě soud zjistil a má za prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 10 000 Kč, přičemž platba byla zaslána na účet žalované, z něhož předtím žalovaná odeslala potvrzovací platbu před uzavřením smlouvy, což soud zjistil a má za prokázáno z Potvrzení o přijaté platbě, v této souvislosti soud uvádí, že totožnost žalované před uzavřením smlouvy byla dále ověřena Kopií občanského průkazu žalované. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázáno, že celkem žalovaná zaplatila žalobkyni 5 661 Kč, přičemž dále žalovaná uhradila 2 Kč (dvakrát po jedné koruně) v souvislosti s prodloužením splatnosti aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, což žalobkyně uvedla v žalobě. Žalobkyně nyní po žalované požaduje zaplacení částky 13 539 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 8 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 245 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti,,korunovým odkladem“ ve výši 1 480 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč a smluvních pokut ve výši 1 029 Kč, jednotlivé položky žalobkyně blíže specifikovala v žalobě, ovšem soud vzhledem k právnímu posouzení věci ve vztahu k posouzení schopnosti žalované splácet úvěr (viz dále), nepovažuje za potřebné jednotlivé částky na tomto místě blíže konkretizovat; spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a s náklady řízení). 6. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná, aniž by byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované, uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout na účet žalobkyně částku 10 000 Kč, platba byla následně žalované odeslána, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet, spolu s úroky, formou pravidelných měsíčních splátek, uhradila celkem částku 5 663 Kč. 7. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované, uzavřený v souladu s § 1820 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dle § 2395 OZ jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“). 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 11. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím výpočtu – zpracování vlastní Úvěrové zprávy a negativními Výpisy ze systémů ISIR, CRIBIS a SOLUS, dále z Žádosti žalované. Ovšem k těmto podkladům nebyly připojeny žádné konkrétní doklady, z nichž žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru právě žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky, doklady o počtu a výši vyživovacích povinnosti žalované, o jejich výdajích apod.). Žalobkyně tak nedoložila splnění této zákonné povinnosti posuzovat úvěruschopnost žalované, soud proto nařídil jednání a byl připraven poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k označení důkazních návrhů k těmto tvrzením. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalující strana k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř., přičemž soud zdůrazňuje, že soud může poskytnout toto poučení pouze při jednání. 12. Soud uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 13. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, přičemž již uhradila částku ve výši 5 663 Kč, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 4 337 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovanou dosud zaplacenou částkou, a to dle § 2993 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Spolu s částkou ve výši 4 337 Kč je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena ve Předžalobní výzvě), ta byla vyhotovená dne [datum], zaslána žalované [datum], v ní byla stanovená lhůta 30 dnů k úhradě dluhu ode dne sepisu této výzvy, splatnost tedy nastala dne [datum] a následujícího dn