18 C 162/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 9 440 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci během celého řízení nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko 7 520 Kč, následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 5. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,NOZ“), podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o půjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu dle zákona OZ a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. 6. Kromě částky ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni také souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že posoudil souhrnnou částku ve výši 6 960 Kč jako úrok, a to i přes žalobkyní použité označení souhrnný poplatek, neboť v tomto případě plní funkci úroku – odměny za poskytnutí půjčky. Tento úrok je nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně tehdejší průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako odporující dobrým mravům, což činí ujednání o úroku absolutně neplatným ve smyslu § 39 OZ, proto žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroku - částky ve výši 6 960 Kč. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování spotřebitelského úvěru. Podle § 658 odst. 2 OZ lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) neuzavřely smlouvu o půjčce. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, ani ten neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, půjčku, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjčky. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že takto neplatně sjednané ujednání o úrocích nelze podle § 41 OZ oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatná je smlouva o půjčce v celém rozsahu. 8. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o půjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 NOZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, přičemž již uhradil částku ve výši 7 520 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 2 480 Kč, představující rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou a žalovaným dosud zaplacenou částkou, a to dle § 457 OZ bez potřeby formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. 9. Spolu s částkou ve výši 2 480 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]), ta byla zaslána žalovanému dne [datum], doručena tedy musela být nejpozději dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu deseti dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne [datum] (se zohledněním pravidel pro počítání lhůt dle § 122 odst. 3 OZ) a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 10. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do částky ve výši 6 960 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 082,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 9 440 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 960 Kč od [datum] do zaplacení. 11. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. 12. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že se náhrada nákladů řízení žalovanému nepřiznává. 13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad IV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, v třídenní lhůtě k plnění, dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů.