18 C 190/2021-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 9 478 Kč, spolu s příslušenstvím, a to z žalobkyní tvrzeného titulu, jímž má být smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] s pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalobkyně měla po uzavření smlouvy zaslat žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou měl žalovaný následně vrátit, spolu s úrokem ve výši 1 890 Kč, nejpozději do [datum]. Podle žalobních tvrzení žalobkyně zaslala na účet žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 2. Žalovaný se ani k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný, aniž by byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalovaného, uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout na účet žalované částku 7 000 Kč, platba byla dne žalovanému odeslána, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit, spolu s úrokem, nejpozději do [datum], svou povinnost žalovaný nesplnil. 4. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, uzavřenou za pomoci prostředků komunikace na dálku podle § 1820 odst. 1 OZ, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o s . 5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 8. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se odkazovala především na Dotazník, v němž byly uvedeny příjmy a výdaje žalovaného, tento dotazník vyplnil sám žalovaný; dále žalobkyně vycházela z negativního Výpisu SOLUS a z Výpisu transakcí. Co se týče příjmů, žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, doloženého několika po sobě jdoucími Výplatními páskami. V Dotazníku jsou uvedeny měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, aniž by však byly konkretizovány, lze totiž jen stěží, bez uvedení bližších konkrétních údajů (zda žalovaný hradí nájemné nebo jen služby spojené s užíváním nemovitosti či jiné výdaje související s bydlením), věřit, že jen výdaje na bydlení žalovaného činí tak nízkou částku, jak žalovaný uvedl, rovněž nelze uvěřit ani uvedení žalovaného, že nemá žádné další měsíční výdaje např. na dopravu, kurzy, záliby apod., není uvedeno, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost a příp. ke komu a v jaké výši. Byť žalobkyně dostatečně prověřila příjmy žalovaného, totéž nelze tvrdit i o prověření výdajů žalovaného, nelze vycházet toliko z Dotazníku (důvody výše uvedené) a Výpisu transakcí, v němž nemusí být zahrnuty veškeré výdaje žalovaného, neboť všechny výdaje nemusí být placeny jen z účtu žalovaného. Lze uzavřít, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, nikoli však v daném případě dostačující, neboť na základě vyjmenovaných podkladů nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného, o jeho výdělkových, majetkových a osobních poměrech tak, aby splnila požadavek odborné péče při této činnosti před uzavřením úvěrové smlouvy. Z uvedených důvodů proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 9. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému celkem částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč (částka zaslaná na účet žalovaným uvedený), přičemž dosud ničeho neuhradil, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč. Spolu s částkou ve výši 7 000 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně, určená výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy k úhradě dluhu (která byla obsažena až v Předžalobní výzvě ze dne [datum]), ta byla zaslána žalovanému téhož dne, doručena tedy musela být nejpozději dne [datum] (se zohledněním pravidla o počítání lhůt vyjádřeného v § 607 OZ), přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalované termín úhrady nejpozději do [datum], od následujícího dne se proto žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 7 000 Kč. 10. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do částky ve výši 2 478 Kč (smluvní pokuta), částky ve výši 1 890 Kč (úrok za poskytnutí úvěru) a zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši 1,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. 11. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 58,5 %, neúspěch činil 41,5 % tedy náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 17 %, tedy částka 253,13 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 1 489 Kč, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke třem uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty (při sazbě 21%) ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je registrována k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za sepis vyjádření ze dne [datum], neboť to bylo zasláno až k výzvě soudu, navíc k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, které měly být součástí žaloby. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty