18 C 76/2022-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 2 998,80 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, a to vše z tvrzeného titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum]. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) jakožto původní věřitel a žalovaný, uzavřeli dne [datum], aniž by byla řádně prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr, za pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpání částky až do výše 35 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě vyčerpané částky spolu s úrokem. Žalovaný neuhradil celkem vyčerpanou částku, která je předmětem řízení. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], následně byla pohledávka za žalovaným z posledně uvedeného subjektu postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný podal odpor a odvolání proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, k výzvě soudu je však neodůvodnil, k jednání soudu se nedostavil. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli, s pomocí prostředků komunikace na dálku, smlouvu, aniž by byla s odbornou péčí zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, na základě které žalovaný obdržel 9 000 Kč, uhradil toliko částku 6 001,20 Kč, následně pohledávka za žalovaným byla postoupena na právní předchůdkyni žalobkyně a následně z právní předchůdkyně žalobkyně na samotnou žalobkyni. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. ZoSÚ sice stanoví sankci relativní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, ovšem soud uzavírá, že se v takovém případě jedná o absolutní neplatnost dle § 588 OZ, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. Podle § 588 OZ soud k neplatnosti daného právního jednání přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, tedy pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. 10. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně k výzvě nedoplnila tvrzení a k nim odpovídající důkazní návrhy ve vztahu ke splnění uvedené povinnosti původním věřitelem. K jednání soud se nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. Z uvedených důvodů soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 9 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 9 000 Kč, dosud uhradil 6 001,20 Kč, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 2 998,80 Kč, s touto částkou je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne [datum]), ta byla zaslána žalovanému dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu deseti dnů ke splnění dluhu počítanou oe dne odeslání výzvy, které nastalo dne [datum], splatnost tedy nastala dne [datum] a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 12. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 2 998,80 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do [datum]. 13. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 3 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, resp. měla neúspěch toliko v nepatrné části (ve vztahu k úroku z prodlení za určitou dobu), soud ji proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke třem uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty (při sazbě 21%) ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je registrována k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za sepis vyjádření ze dne [datum], neboť to bylo zasláno až k výzvě soudu, navíc k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, které měly být součástí žaloby. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.