18 C 88/2022-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč představující jistinu úvěru spolu s příslušenstvím, a to vše z tvrzeného titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum]. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaná, po prověření schopnosti žalované splácet úvěr, uzavřely dne [datum] za pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 10 000 Kč na její účet, žalovaná se zavázala k úhradě částky 10 000 Kč do [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena, o čemž byla žalovaná obeznámena oznámením o postoupení pohledávky. 3. Žalovaná se ve věci během řízení nevyjádřila. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely, s pomocí prostředků komunikace na dálku, smlouvu, aniž by byla s odbornou péčí zkoumána schopnost žalované splácet úvěr, na základě které žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně převodem na účet částku 10 000 Kč, ničeho právní předchůdkyni neuhradila, následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 145/2010 Sb., o. 7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 9. Soud v souladu s § 9 odst. 1 ZoSÚ zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě výpisů ISIR, CEE, CRKI, BRKI, které však k žalobě nedoložila. Ovšem i kdyby je žalobkyně k žalobě přiložila, pak je zřejmé, že toliko na základě uvedených výpisů z registrů nemohla být řádně zkoumána schopnost žalované splácet úvěr, žalobkyně na základě jen těchto výpisů nemohla mít přehled o příjmech a výdajích žalované, na základě kterých by došla k závěru o schopnosti žalované splácet úvěr. 10. Soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 9 odst. 1 a 22 odst. 5 ZoSÚ, ve spojení s § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ. 11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou platně postoupena. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud neuhradila ničeho, proto soud zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, s touto částkou je žalovaná povinna podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalované. Prodlení žalované se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v předžalobní výzvě ze dne [datum]), ta byla zaslána žalované dne [datum], doručena tedy musela být nejpozději dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalované lhůtu tří dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne [datum] (při zohlednění pravidel pro počítání lhůt dle § 607 OZ) a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Podle předmětného nařízení vlády by žalobkyně měla nárok na zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,5 % ročně, ovšem v žalobě uvedla 8,05% ročně, tímto návrhem je soud vázán v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. 12. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy co do povinnosti žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od [datum] do [datum]. 13. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 71 %, neúspěch činil 29 % tedy náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 42 %, tedy částka 625 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 1 489 Kč, v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle ust. § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci vč. přípravy zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů ke třem uvedeným úkonům právní služby ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty (při sazbě 21%) ve výši 189 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je registrována k této dani a nárok na její zaplacení vyplývá z ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.