19 C 199/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalované půjčku ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalované vyplacena při podepsání Smlouvy a žalovaná svým podpisem rovněž stvrdila, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 13 920 Kč. Společnosti [anonymizována dvě slova] tak měla žalovaná vrátit celkem 33 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 7 403,64 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 10.3.2009. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na [anonymizována dvě slova], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem. Následně pak došlo k dalšímu postoupení smlouvou ze dne 24.8.2018 na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 26 516,37 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 516,36 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, avšak žalovaná ničeho nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce [číslo] ze dne [datum], včetně smluvních podmínek smlouvy, smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, včetně podacího archu a předžalobní upomínky ze dne 12.4.2021, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje. 5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne [datum] skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatila žalobkyni pouze 7 403,64 Kč, přičemž ani následně pak žalovaná neuhradila ničeho. 6. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 a následně ze dne 24.8.2018 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Dopisem ze dne 24.6.2015 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele žalované s tím, nechť žalovaná svůj dluh uhradí do 10 dnů od doručení oznámení svému věřiteli. Dopis žalované byl odeslán 30.7.2015, do dispozice žalované se mohl dostat 31.7.2015, 10 denní lhůta k zaplacení tak žalované běžela od 1.8.2015 do 10.8.2015, a žalovaná se tak dnem 11.8.2015 ocitla v prodlení se zaplacením svého dluhu. Následně pak byla žalovaná ještě předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce. 7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013). 8. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 9. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč. 12. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 13 920 Kč za poskytnutí půjčky 20 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 60 týdnů představuje 69,6 % ročně z celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům v dané době. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], přitom uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a ta následně se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, přičemž oznámení o postoupení pohledávek učinila ve vztahu k žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel. 13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla obě