19 C 278/2021-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32 680 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržel ve výši 22 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, a to spolu s částkou 17 600 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,27 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a částkou ve výši 8 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 6 920 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému dopisem ze dne 15.1.2021, který byl spolu s výzvou k plnění zaslán doporučeně žalovanému. Žalovaný přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení celého dluhu, neuhradil ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k tomuto závěru na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, poskytnuté informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, a dále z karty zákazníka ze dne 6.8.2018, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] částku 22 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách spolu s částkou 17 600 Kč. Tento úvěr spolu s částkou 17 600 Kč žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil jen částku 6 920 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 34 680 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10 dnů, přičemž uvedená výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému odeslána doporučeně dopisem, a to dne 22.2.2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 19.2.2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému. Z karty zákazníka ze dne 6.8.2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy o úvěru čistý příjem ve výši 18 500 Kč, což bylo ověřováno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z čeho plynuly jeho další příjmy ve výši 7 600 Kč a zda se jednalo o příjmy pravidelné, právní předchůdkyní žalobkyně ověřováno nebylo, resp. z karty zákazníka toto nelze zjistit. Dále pak nebyly ověřovány náklady na bydlení deklarované ve výši 6 000 Kč a výdaje na domácnost deklarované ve výši 4 500 Kč. Jestliže měl žalovaný v té době manželku a dvě nezaopatřené děti, pak výdaje na domácnost deklarované ve výši 4 500 Kč se jeví jako maximálně podhodnocené. Rovněž tak z karty zákazníka nevyplývá, zda měl žalovaný i jiné zápůjčky a po jakou dobu měl trvat jeho pracovní poměr, který byl uzavřen na dobu určitou a nebylo tak možné ověřit po jakou dobu měl mít žalovaný deklarovaný příjem ve výši 18 500 Kč z tohoto pracovního poměru, zda to pak bylo přinejmenším po dobu, po kterou měl žalovaný splácet uvedený spotřebitelský úvěr. Soud tak rozhodně nevzal za prokázané, že by žalovaný měl v době před uzavřením spotřebitelského úvěru příjem ve výši 26 100 Kč (zde vzal za prokázaný příjem pouze 18 500 Kč), rovněž tak nevzal za prokázané výdaje na bydlení žalovaného a jeho rodiny ve výši 6 000 Kč a výdaje na domácnost pro 4 člennou rodinu ve výši 4 500 Kč. Rovněž tak nevzal soud za prokázané, že by žalovaný v uvedené době před uzavřením smlouvy o úvěru již neměl další úvěry či zápůjčky, když toto není v kartě zákazníka vyplněno. Z uvedených skutečností pak soud rozhodně nevzal za prokázané, že by žalovaný byl schopen hradit jakékoliv další splátky úvěru měsíčně ve výši 2 640 Kč až 3 300 Kč. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně úvěr v 60 týdenních splátkách po 660 Kč, a to spolu s částkou 17 600 Kč, což představuje měsíčně splátku ve výši 2 640 Kč až po 3 300 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o úvěru, na základě které žalovaný převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 22 000 Kč. Z této částky žalovaný vrátil pouze 6 920 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 34 680 Kč bez příslušenství. K zaplacení úvěru nedošlo. Pohledávka byla postoupena ke dni 15.1.2021 na žalobkyni. Ani na předžalobní výzvu žalovaný úvěr nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, když žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy vykazoval pouze prokázaný příjem ve výši 18 500 Kč, který byl doložen, a to z pracovního úvazku ve výši 18 500 Kč měsíčně. Další příjmy a jejich pravidelnost nebyly žalovaným doloženy (ve výši celkem 7 600 Kč), rovněž nebylo doloženo jaké jsou skutečné náklady na bydlení a domácnost 4 členné rodiny, a zda žalovaný má rovněž další úvěry či zápůjčky. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za