42 C 149/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 590 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 24. 4. 2017 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 33 027 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 027 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 901 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 940 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 186 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 1 835 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2018. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila do tohoto dne toliko částku 12 410 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 7 590 Kč, představující zbytek dlužné jistiny, kterou žalobkyně požadovala jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 1. 2020 k převedení dané pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná dne 13. 6. 2018 podepsala uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, čímž uznala předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalobce. Žalovaná pohledávku z předmětné smlouvy uznala co do důvodu i výše a zavázala se ji splatit v měsíčních splátkách po 4 500 Kč, počínaje měsícem červencem 2018. Žalovaná však ani po té, co se zavázala splatit pohledávku v měsíčních splátkách, neuhradila do dnešního dne ničeho. Z důvodu uznání dluhu žalovanou tak nárok žalobkyně není promlčen. 2. Žalovaná se k žalobě uvedla, že s touto nesouhlasí, když má za to, že nárok žalobkyně je promlčen. K jednání nařízenému na 26. 7. 2022 se žalovaná nedostavila, ani se neomluvila, přitom doručení předvolání k jednání u ní bylo řádně vykázáno dnem 23. 6. 2022, lhůta k přípravě k tomuto jednání u ní byla zachována pročež soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 4. 2017 a ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 24. 4. 2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - zápůjčku ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 33 027 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 027 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 901 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 940 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 3 186 Kč, a to formou 18 měsíčních splátek po 1 835 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2018. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na zadní straně formuláře smlouvy. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Listinou označenou jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ ze dne 13. 8. 2018 je v řízení dále prokázáno, že v této listině žalovaná uvedla, že uznává celkovou dlužnou částku ve výši 61 410,62 Kč vyplývající ze smluv o zápůjčce [číslo] [číslo] uzavřených mezi ní a společností [právnická osoba] co do důvodu a výše a zavazuje se ji uhradit v plné výši formou měsíčních splátek po 4 500 Kč splatných nejpozději vždy k 20. dni v měsíci, listina je podepsána žalovanou. 4. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020, je v řízení prokázáno, že banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. 5. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 12. 2020 a podacím lístkem ze dne 17. 12. 2020 bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 95 323 Kč, a to nejpozději do 31. 12. 2020 s tím, že jde o dluh z pohledávek vzniklých na základě smluv [číslo] [číslo] který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužných neuhrazených půjček běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy. 6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. 7. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 24. 4. 2017 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – půjčku ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit bance celkem částku 33 027 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a 13 027 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 18 měsíčních splátek po 1 835 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2018; při sjednávání úvěrových smluv přitom právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala nijak schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uhradila žalobkyni toliko částku 12 410 Kč. 8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 2