9 C 45/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 323,46 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. [právnická osoba] s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 8 592 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 328 Kč, čemuž žalovaný nedostál a zaplatil pouze 9 228 Kč, celková splatnost úvěru nastala ke dni [datum], čímž žalobkyni vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 9 364 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 5 253,56 Kč a příslušenství ve výši 4 110,44 Kč, a jelikož žalovaný neuhradil splátky řádně včas vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky, jakož i právo požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, která byla ve smlouvě sjednána za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl mimo jiné i příjmy, výdaje a zaměstnání, přičemž tyto byl povinen uvést pravdivě a správně, což stvrdil svým podpisem. Vzhledem k výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru, protože mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků, i s připočtením sjednávané splátky, cca 13 700 Kč, kterými mohl volně disponovat. K tomu žalobkyně předložila kromě žádosti i potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. 4. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 10 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 18 592 Kč, z toho 8 592 Kč jako poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 30 000 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 4 500 Kč, na dopravu a osobní náklady vynaloží měsíčně 3 410 Kč a ze mzdy je mu sráženo 7 000 Kč, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Žalovaný dále uváděl, že exekucí je mu strháváno na dluh ve výši 18 00 Kč. Za účelem ověření příjmů a výdajů měla předchůdkyně žalobkyně k dispozici potvrzení zaměstnavatele, ze kterého vyplývá, že průměrný příjem za poslední 3 kalendářní měsíce činil 30 000 Kč až 40 000 Kč a za poslední měsíc od 12 000 Kč do 20 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 9 228 Kč. 5. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Zásilka byla dána k přepravě dne [datum]. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaným k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne [datum], který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum]. V předžalobní upomínce bylo navíc uvedeno, že dluh má žalovaný uhradit do [datum]. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 7. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 8. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když zejména se spokojila pouze s jeho prohlášeními v žádosti o zápůjčku, aniž by si tyto údaje ověřila. Pokud se týká příjmů, lze uvést, že v tomto směru měla předchůdkyně žalobkyně příjmy podloženy potvrzením zaměstnavatele, nicméně pokud se týká tvrzených výdajů, zde předchůdkyně žalobkyně rezignovala na jejich ověření. Soud má rovněž za to, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně vzala v úvahu to, že žalovanému byly již v době sjednávání zápůjčky prováděny srážky ze mzdy, což rozhodně nesvědčí o tom, že žalovaný bez dalšího plní své závazky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informov